Umučeným vězňům v Jáchymově položil věnec náměstek Antonín Rada

Autor: prap. Markéta Walterová

V Jáchymově na Karlovarsku se v sobotu sešli bývalí političtí vězni komunistického režimu, představitelé státu, měst, církve a armády, aby uctili památku těch, kteří byli jako muklové v padesátých letech zneužiti jako pracovní síla pro těžbu uranové rudy a zároveň byli vystaveni krutému zacházení. Za Ministerstvo obrany vzdal poctu náměstek pro řízení sekce dozoru a kontroly Antonín Rada.

Na pietní vzpomínce u památníku, který je koncipován jako křížová cesta ke svobodě složený z Brány svobody a patnácti kamenů se jmény táborů, kde byli političtí vězni nasazeni, zaznělo několik projevů. Jednotliví mluvčí jimi vzpomněli nejen na bývalé politické vězně, ale i na nedávno zesnulou dlouholetou předsedkyni Konfederace politických vězňů Naděždu Kavalírovou.

„Kdyby tady dnes paní Kavalírová byla, jistě by řekla, že nikdy nesmíme zapomenout na to, co se stalo. Jen tak se můžeme připojit k tomu, aby jáchymovské peklo už nikdy nikdo nemohl zažít, aby už nikdy nikdo nemohl trpět. Čest památce Naděždy Kavalírové, čest památce padlých,“ ukončila projev hejtmanka Karlovarského kraje Jana Vildumetzová.

Od jara roku 1949 bylo zřízeno v oblasti Jáchymovska, Horního Slavkovska a Příbramska 18 trestaneckých pracovních táborů a celkem jimi během dvanácti let prošlo asi 65 tisíc vězňů, z nichž 4,5 tisíce tamější podmínky nepřežilo. Ti, kteří přežili a vrátili se v šedesátých letech domů, byli v zuboženém stavu. Ve většině případů se nevyhnuli zdravotním následkům působení uranové radioaktivity.

„Na táboře Nikolaji dokázali udělat podmínky horší než v nacistických koncentrácích. Já měl to štěstí, že jsem za třináct let přišel jen o pár kousků prstů,“ uvedl František Zahrádka, bývalý muž určený k likvidaci (tzv. mukl), který byl od jednadvaceti let nasazen jako uranový horník v Jáchymově.