Unikátní setkání s posledním českým účastníkem bitvy o Dunkerque

Autor: Barbora Jeřábková

Není náhodou, že Vojenská nemocnice Olomouc je jedním z nejkvalitnějších pracovišť v republice. Nedávno obsadila třetí místo v celostátním hodnotícím projektu organizace HealthCare Institute „Nejlepší nemocnice roku 2024“. Zároveň je místem, které poskytuje špičkovou péči o válečné veterány. „Naše středisko komplexní péče o veterány bylo otevřeno v roce 2008 a v současné době je zde ubytováno sedm druhoválečných veteránů. Ve spolupráci s dalšími odděleními VN Olomouc poskytuje veteránům komplexní lékařské zázemí a možnost dlouhodobého pobytu na sociálních lůžkách,“ říká jeho primář, plukovník Miloslav Vyhnánek. Jedním z klientů, o které zde pečují, je i plukovník v. v. Josef Turek, který je zároveň posledním českým válečným veteránem, který se aktivně účastnil bitvy o Dunkerque.

Osud pana Josefa Turka je dramatický stejně jako doba, do které se 9. září 1926 narodil. Pochází z Karvinska z hornické rodiny. Jeho otec se po okupaci území Německem ze strachu, aby nepřišel o zaměstnání, nechal zapsat na seznam občanů německé národnosti z východních oblastí, které se po okupaci staly součástí Říše. V důsledku toho musel Josef Turek na jaře 1944 narukovat ve svých sedmnácti letech do říšskoněmecké armády, kde sloužil půl roku u pěšího pluku na území okupované Francie.

Dne 15. září 1944 byl ve Francii zajat Američany a ocitl se v zajateckém táboře ve Velké Británii. Během té době dělal vše pro to, aby se mohl přidat do čs. zahraniční armády. To se mu po dvou měsících skutečně podařilo, a tak se stal součástí Československé samostatné obrněné brigády. S touto jednotkou se jako tankista zúčastnil bojů u přístavu Dunkerque.

„Když se po demobilizaci vrátil domů, byla jeho rodina v šoku. V době bombardování francouzských přístavů spojeneckým letectvem totiž dostali dopis, který oznamoval, že během bojů padl. A najednou stál před svou maminkou na zahradě,“ doplňuje jeho syn, pan Josef Turek mladší. „Po válce chvíli pracoval jako instruktor řidičů tanků na posádce v Přáslavicích, poté následovala dlouhá etapa, kdy byl zaměstnán na železnici jako posunovač,“ uzavírá.

Josef Turek, který letos oslavil již 98. narozeniny, nyní pobývá ve Středisku komplexní péče o veterány, kde se mu dostává podpory místního týmu, stejně tak je v pravidelném kontaktu s pracovníky péče o válečné veterány Ministerstva obrany. Zásadní roli hraje i aktivní zapojení jeho rodiny, která ho pravidelně navštěvuje a podporuje. Díky vstřícnosti primáře plukovníka Vyhnánka a celého oddělení, se nedlouho po Dni válečných veteránů podařilo v prostorách Vojenské nemocnice Olomouc zorganizovat i jedno unikátní setkání.

Za panem Turkem a jeho rodinou přijel francouzský občan Valentin Plancke, mladý učitel, který vede ve škole v Dunkerque historický kroužek, kde si žáci prohlubují znalosti o 2. světové válce. Valentin Plancke před časem oslovil Odbor pro válečné veterány a válečné hroby MO s přáním vzdát osobní poctu českým válečným veteránům, kteří osvobodili jeho rodné město. „Během své návštěvy předal panu Turkovi vřelé pozdravy obyvatel Dunkerque a také několik výkresů od francouzských dětí. Pan Turek byl kresbami natolik dojat, že pro něj znamenaly víc než jakákoliv medaile,“ podělil se o zážitek ze setkání plukovník Miloslav Vyhnánek.

„Každé ocenění lidí, kteří riskovali život za svobodu a demokracii, má velký symbolický význam. Proto jsme rádi, že jsme jednomu takovému mohli trochu napomoct,“ dodává plukovník Robert Speychal, ředitel Odboru pro válečné veterány a válečné hroby MO. Díky maximální podpoře z mnoha stran se tak podařilo Valentinu Planckovi strávit s panem Turkem a jeho rodinou velmi příjemné dopoledne.