Univerzita obrany vyvíjí umělou inteligenci do terénu

Autor: Viktor Sliva

Již v polovině příštího roku bude vysoce automatizovaný kolový robot Taros V2 nasazen do prvních praktických zkoušek společně s cvičícími jednotkami české armády. Projekt VOP CZ by se tak vedle ceny Zlatý Future Forces, který letos získal na mezinárodní výstavě Future Forces & Conference 2014, mohl dočkat i praktického využití. Software pro toto robotické zařízení vyvíjí tým podplukovníka docenta Jana Mazala z Univerzity obrany.

Spolupráce státního výrobního a vývojového podniku VOP CZ se sídlem v Šenově u Nového Jičína s Univerzitou obrany na vývoji pozemního kolového prostředku začala na konci roku 2012. Výsledkem vývoje byly technologické demonstrátory Taros 4×4 TCX G2 a Taros 6×6 Furbo, které sloužily k odzkoušení potřebných technologií a k získání potřebného know-how. Na základě získaných zkušeností byl vyvinut prototyp vozidla Taros V2.

Robot Taros 6×6 V2 je na první pohled podobný americkému systému SMSS (Squad Mission Support System) od General Dynamics Land Systems. Vzhled a úkoly jsou podobné, ale přístup ke konstrukci je zcela odlišný. Základní stavebním blokem českého robota je kolová část s integrovaným elektrickým motorem, převodovkou a závěsným mechanismem. Každé kolo robota je výkonově a směrově řiditelné, součástí bloku je tak i elektromechanický šroubový aktuátor pro natáčení kol.

Robot zvládá i krabí pohyb

„My pracujeme na klíčovém prvku celého systému – na softwaru vyšší úrovně, který vozidlo řídí. To vše za použití prvků umělé inteligence, které řešící proces taktické autonavigace,“ popisuje podplukovník Jan Mazal podíl Univerzity obrany na vývoji Tarosu V2 a vysvětluje, jak se softwarové požadavky projevují na konstrukci zařízení: „Systému, který vozidlo ovládá, musí odpovídat jednotlivé konstrukční prvky – to se týká třeba výkonu a způsobu ovládání jednotlivých kol. Konstruktéři se pak na základě těchto požadavků snaží vybrat nebo navrhnout nejvhodnější komponenty.“

Právě ve zmíněném případě se Taros pyšní unikátní konstrukcí, kdy každá náprava je samostatně ovládána, což přináší značné výhody při pohybu a manévrování - natočením krajních kol se vozidlo například dokáže velmi rychle otočit na místě a zvládá také tzv. krabí pohyb. Přitom robot disponuje plným výkonem i ovládacími schopnostmi při jízdě vpřed i vzad.

První praktické zkoušky čekají prototyp už příští léto

Taros V2 ve své současné podobě je již prototypem, na jehož základě je možné realizovat sériovou produkci. Na rozdíl od demonstračních předchůdců má řadu vylepšení – počínaje dvakrát silnějším pohonem, přes nové aktuátory až po výrazně vyšší odolnost celé konstrukce. Základem systému je samostatný modul 4×4, v němž jsou umístěny lithium-fosfátové akumulátory, dále veškerá řídicí a komunikační elektronika a modulární senzorická nástavba. Tento základní prvek lze podle přání zákazníka rozšířit o další moduly 2x2 s nejrůznějšími funkcemi – od prostého rozšíření ložné plochy, přes vybavení robotickou rukou, zbraňovou stanicí až po agregát pro výrobu elektrické energie, který výrazně prodlužuje dojezd robota. Univerzita obrany se podílí na vývoji těchto nástaveb. Jde například o zbraňovou stanici pro lafetaci širokého spektra zbraní včetně ručních, jako je útočná puška CZ 805 BREN.

Pro první praktické zkoušky vozidla Taros V2, které by měly proběhnout v letních měsících příštího roku, je připravováno několik scénářů, které mají otestovat schopnosti a možnosti zařízení v různých variantách operačního nasazení. „Může jít například o podporu průzkumu, kdy robot jako předsunutý prvek bude získávat důležité informace o nepříteli, aniž by byli nebezpečí vystaveni vojáci. Dále pak může vozidlo sloužit jako nosič těžších zbraňových systémů, což zvětší palebnou sílu jednotky. A v neposlední řadě lze Taros využít jako logistickou platformu pro zásobování, převozy munice a podobně,“ upřesňuje podplukovník Mazal.

Robotické systémy jsou budoucností každé vyspělé armády. Létající drony jsou již běžnou výbavou prakticky každé armády. Nyní je řada na pozemních robotech.