Robotické a autonomní systémy se uplatňují i v české armádě

Autor: Mirek Šindelář

To bylo hlavní téma semináře, který se konal 5. listopadu v Domě armády v Praze a zastřešila jej Sekce obranné politiky a strategie MO.

Záštitu nad konáním vůbec prvního semináře s touto tématikou, který byl určen pro velitelský sbor české armády, převzal první zástupce náčelníka Generálního štábu AČR generálmajor Miroslav Žižka.

Hosty v kongresovém sále přivítal Miroslav Švejda, který spolu s profesorem Václavem Hlaváčem z ČVUT a dalšími spolupracovníky seminář připravil.

Česká republika je už delší dobu zapojena do činnosti alianční organizace pro vědu a technologie (STO) a právě v její struktuře působí panel pro systémové analýzy a studie (SAS). Ten poskytuje výstupy využitelné pro dlouhodobý koncepční rozvoj a optimalizaci schopností ozbrojených sil.

Jak ve svém vystoupení upozornil generálmajor Žižka byl seminář jednou z dalších možností, jak se vyjádřit k připravovanému dokumentu, kterým je Koncepce výstavby Armády České republiky. „ Je vhodný čas na to, zamyslet se nad tím, jakým způsobem peníze určené na vědu a výzkum v AČR efektivně využijeme,“ řekl první zástupce náčelníka GŠ AČR.

Cílem semináře bylo informovat širší skupinu odborníků v české armádě a další zainteresované instituce o aktuálním stavu rozvoje robotizace a autonomních systémů pro případné využití v AČR. Měl nastartovat proces formulování operačních požadavků AČR s ohledem na celé spektrum atributů. Ostatně využití robotů při současném vedení bojové činnosti se stalo už téměř pravidlem. Své o tom vědí nejen průzkumníci, ale také příslušníci EOD týmů, tedy ti, kteří likvidují nastražené výbušné systémy či jiná životu nebezpečná zařízení. Třeba vojáci americké armády při konfliktu v Afghánistánu údajně použili desetitisíce robotů při vedení bojových operací.

Úvodní část patřila odborníkům, kteří se pohybují na akademické půdě. Ti seznámili auditorium, ve kterém převažovali vojáci, s dosavadním stavem robotiky a autonomních systémů na svých pracovištích. Tedy s tím, jak daleko jednotlivé týmy při řešení svých projektů pokročily.

Seminář se také tématicky vztahoval k projektu SAS-097 „Robots Underpinning Future NATO Operations“ a byl doplněn o praktické ukázky. Při nich se právě studenti a týmy z ČVUT i Univerzity obrany či Vysokého učení technického z Brna mohli pochlubit současnými roboty, z nichž některé už prošly svým prubířským kamenem. Jako třeba projekt týmu ČVUT, na kterém se podílí šest evropských univerzit, italští a němečtí záchranáři a vznikl v rámci evropského projektu NIFTI. Robota, který má za sebou úspěšný zásah po zemětřesení v Itálii, vyrobila švýcarská firma.

Michal Reinštein z ČVUT Praha při představení možností využití robotů a autonomních systémů v armádních aplikacích zdůraznil, že robotika je poměrně nákladná záležitost . Třeba robot, kterého vyrobili Švýcaři, přijde asi na 75t isíc Euro. Uvedl cesty, jak lze získat peníze třeba na odborné stáže. Mnohem důležitější je ale podle něho, že by měla při jejich pracovní skupině jako vedlejší aktivita vzniknout komunita spojující akademiky, uživatele a výrobce. Svým způsobem by bylo možné, jak pokazovali i další řečníci, definovat zadání pro český obranný průmysl.

Také další vystoupení lidí z praxe ukázala, že se jeden z hlavních cílů semináře, definovat požadavky vojáků na vědce a výrobce, podařilo odstartovat.

„Dynamika rozvoje robotiky a autonomních systémů nás vlastně donutila svolat tento pracovní seminář a seznámit širší odbornou veřejnost se současným stavem. Hledáme cesty a myslím, že se nám podařilo vtáhnout do dění vojáky, lidi z praxe, kteří mohou definovat své požadavky na nás, kteří pracujeme ve struktuře vědy a výzkumu pod hlavičkou Severoatlantické aliance. Každopádně seminář přinesl řadu námětů, s nimiž teď můžeme dál pracovat,“ shrnul jeden z organizátorů semináře Miroslav Švejda.

Na seminář se podařilo pozvat řadu odborníků. „Nemáme se za co stydět, robotika je u nás na světové úrovni, jen bychom se měli umět více prosadit v mezinárodním měřítku. Potenciál v akademické sféře je. Je i zájem vojáků. Teď je tedy řada na vědě a výzkumu, aby byly vyslyšeny požadavky uživatelů,“ podtrhl Miroslav Švejda.

Může se zdát, že v době, kdy se potýkáme s nedostatkem finančních zdrojů není diskuze o tak nákladných projektech spadajících do oblasti robotiky a autonomních systémů na místě. Opak je, jak mě vyvedli z omylu mnozí účastníci semináře, pravdou. I tady totiž platí ono klasikovo: „Kdo chvíli stál, již stojí opodál.“

Ukázalo se, že hlavním smyslem další práce zainteresovaných stran bude překlenout most mezi technologickými možnostmi a operačními požadavky s cílem efektivního využití finančních prostředků.