V Jáchymově se vzpomínalo na umučené politické vězně

Autor: prap. Markéta Walterová, KVV Karlovy Vary

V západočeském Jáchymově se i tento rok sešli dosud žijící bývalí političtí vězni komunistického režimu, kteří byli v 50. letech minulého století nemilosrdně odsouzeni k nuceným pracím v uranových dolech a vystaveni tak nelidským podmínkám, za které mnozí zaplatili nejvyšší daň.

Od jara 1949 byly zřízeny v okolí Jáchymova, Horního Slavkova a Příbrami dvě desítky trestaneckých pracovních táborů, kterými prošlo asi 70 tisíc vězňů. Kruté podmínky 4 500 novodobých nevolníků nepřežilo. Bohužel i ti, kteří přežili a vrátili se v 60. letech domů, byli v zuboženém stavu, mimo jiné i v důsledku působení radioaktivity. Z těchto vězňů zbylo pouze několik pamětníků, kteří žijí po celém světě.

Na své zkušenosti z lágrů vzpomíná tehdy dvacetiletý Leo Žídek. „V roce 1953 jsem se ocitl v táboře Svatopluk, kde jednoho podzimního dne utekl vězeň. Jak bylo nedobrým zvykem, všichni ostatní museli čekat venku, než ho chytí. Jestli ho chytili nebo nechytili, to nevím, ale my jsme viděli vycházet i zapadat měsíc, byla to smutná romantika. Pak byl rozchod a hned nástup na směnu.“

Jediným potěšením byla pro mukly literatura, kterou nelegálně získávali například od civilních zaměstnanců. „Za zakázanou literaturu následovaly takzvané korekce. To bylo vězení ve vězení. Korekce byly ve věznicích, ale i ve sklepích, kde se třeba strávilo několik dnů o chlebu a vodě,“ uvedl Žídek.

Na své tresty vzpomíná i dnes již osmdesátiletý bývalý politický vězeň Miroslav Kopt. „Byl jsem v korekci a na Nikolaji byl dozorce, kterému jsme říkali Kozí duch. Ten tam přišel s kýblem vody a tak, jak se spalo na betoně s jednou dekou, vás ještě polil studenou vodou bez ohledu na to, jaké zrovna bylo počasí. Tak to člověk vydržel, řekl bych už z toho vzdoru.“

Smutnou historii si přijeli připomenout i představitelé státu, církve, armády, měst a obcí, kteří ve svých projevech vzdali úctu a hold žijícím pamětníkům „Jáchymovského pekla“.