V Pardubicích se koná kurz, který vojáky učí, jak se dostat ze zajetí

Autor: kapitán Tomáš Mlýnek

U 14. logistického pluku v Pardubicích v těchto dnech probíhá výcvik S.E.R.E., který vojáky učí, co dělat, padnou-li do zajetí. Speciální příprava původně určená výhradně pro letecký personál a speciální síly je dnes rozšířená mezi všechny armádní specializace.

Zkratku názvu tvoří počáteční písmena slov Survival, Escape/ Evasion, Resistance a Extraction, v češtině přežití, únik, kladení odporu (odolávání nátlaku), vyzvednutí a návrat vojáka odloučeného od jednotky. Zatímco v minulosti se záchraně osob, které padly do zajetí nebo se staly nezvěstnými ve válečném konfliktu, nevěnovala velká pozornost, průlom nastal za druhé světové války během bitvy o Británii. Rozvoj pak pokračoval během války v Koreji a Vietnamu.

Voják se učí spolupracovat na své záchraně

Podle kapitána Pavla Šilpetra ze 141. zásobovacího praporu, který kurz S. E. R. E. v Pardubicích vede, se jedná o výcvik, při němž si voják osvojuje procedury, postupy a techniky, aby v případě zajetí, oddělení od jednotky či osamoceném působení na území nepřítele dokázal nejen přežít, ale také se připravit a aktivně spolupracovat na své záchraně.

Kurz vychází ze zkušeností, které získali čeští i zahraniční vojáci během působení v misích. „Na straně nepřítele většinou neplatí obecné zásady vedení boje dle Ženevské konvence, a tak často dochází i ke zneužití symbolů a znaků například červeného kříže či červeného půlměsíce ze strany agresora. Proto je zapotřebí vojáky na vše dobře připravit, aby mohli plnit své úkoly a byli dobrými partnery našich spojenců,“ uvádí Šilpetr.

Během výcviku se vojáci učí jak přežít ve volné přírodě a využít při tom nouzovou výbavu, jak se vyhnout případnému zajetí a dodržovat protisledovací opatření. „Učíme je používat záchranné signály, získat schopnost psychicky odolávat fyzickému násilí ze strany nepřítele, ale i maskování, orientaci či stavbu provizorních přístřešků,“ vypočítává Šilpetr.

Pokud už se do zajetí dostanou, je podle něj nejdůležitější pozitivní motivace a zaměstnat mysl vědomím, že se pracuje na jejich záchraně. „Hlava to nesmí vzdát, tělo se pak už podřídí. Nejhorší je deprese a rezignace, která může vyústit v nespolupráci a komplikace při záchraně," zdůrazňuje.

Výcvik je otevřen nejen pro vojáky 14. pluku logistické podpory a podřízených útvarů, ale mohou se ho zúčastnit všichni, kdo potřebují tento kurz absolvovat před výjezdem na zahraniční misi. „Projeví se při něm schopnosti improvizace z běžného života, samotné zkušenosti vojáků a je přínosem nejen nově příchozím, ale i těm, kdo v řadách armády působí již dlouhé roky,“ říká na závěr Pavel Šilpert.