V pozůstalosti generála Janouška objeven působivý článek z britských novin 1966

Autor: Andrej Halada, Jan B. Uhlíř

Jméno generála Karla Janouška je znalcům československé vojenské historie známé. V jeho pozůstalosti, kterou má ve svých fondech Vojenský historický ústav Praha, nalezneme i překvapivý materiál: článek z britských novin The Sunday Express z února 1966, který popisuje Janouškovu anabázi po roce 1948 a nelehký život po návratu z vězení.

Armádní generál Karel Janoušek (1893-1971) patří k nejdůležitějším osobnostem československé armády. Za první světové války působil v legiích, bojoval s nimi u Zborova a prošel sibiřskou anabází. V první republice se angažoval při budování československého letectva, v roce 1937 byl jmenován brigádním generálem.

Jeho největší zásluhy se vztahují k působení ve Velké Británii za druhé světové války, kdy coby Generální československý inspektor letectva organizoval naše letce v boji proti nacistům, prosazoval i koncepci okamžitého nasazování letců v přímých bojích. Janoušek byl za svoji práci oceněn králem Jiřím VI. anglickým řádem Knight Commander of the Honourable Order of the Bath, v květnu 1945 také jako jediný Čechoslovák získal hodnost Air Marshal. Po únoru 1948 však následovalo propuštění z armády a mnohaleté věznění. Prošel nejobávanějšími kriminály včetně Leopoldova, ve vězení strávil 12 let. Propuštěn byl v roce 1960, částečně rehabilitován v roce 1968. Teprve po roce 1989 mu ale byla vrácena vojenská hodnost a v roce 1991 byl posmrtně povýšen na armádního generála. Jeho osudy jsou typickým příkladem přístupu komunistického režimu k představitelům západní části čs. vojska.

RNDr. Karel Janoušek zemřel v roce 1971, na jeho úmrtí měly podíl i roky strávené v kriminále. Když z něj v roce 1960 vyšel, živil se jako pomocný dělník. Ještě v roce 1966 o něm nemohlo být v tehdejším československém oficiálním tisku nic napsáno. To však nevadilo britskému novináři Peteru Hannovi z The Sunday Express, který Janouška žijícího za železnou oponou navštívil a napsal o něm článek s příznačným názvem: Hrdina Bitvy o Británii vstal z mrtvých. Také podtitulek byl výstižný: „Král Jiří jej pasoval na rytíře za statečnost – dnes nakládá dodávkové vozy“.

Český překlad článku se zachoval v Janouškově pozůstalosti. Předkládáme vám nyní překlad Hannova článku, ve kterém popisuje své setkání s jediným maršálem v historii československé armády. Text je zajímavý v mnoha směrech: svým obsahem, dobovým tónem, ale také tím, že představuje Janouškovou osobnost pohledem člověka, který žije ve svobodném světě.

Hrdina Bitvy o Británii vstal z mrtvých

Král Jiří jej pasoval na rytíře za statečnost – dnes nakládá dodávkové vozy

Napsal Peter Hann, The Sunday Express, 13. únor 1966

Malá Štěpánská je krátká ponurá ulice s oprýskanými obytnými domy, vzdálená pět minut cesty od středu Prahy, hlavního města Československa. Na dřevěném obložení se v ní třepotají plakáty doporučující vodku a koncerty Beethovena a třicet let starý vůz značky Škoda pomalu práchniví v příkopu. Každý den ráno v šest hodin vychází starý muž ze dveří domu č. 5 do práce. Má bílé kudrnaté vlasy, a když ho trápí dna, trochu kulhá. Na první pohled není na tom starém muži nic neobvyklého. Také jméno „Dr. Karel Janoušek“ na dveřích jeho bytu je zcela běžné. V pražském telefonním seznamu je padesát Janoušků a tři z nich mají před jménem iniciálu „K“. Tento muž se však od nich liší. Je to Karel Janoušek, komandér Řádu lázně, bývalý maršál letectva Royal Air Force a nyní ve věku 72 let – pomocný skladník státního obchodu nábytkem.

V roce 1940 stál Janoušek v čele 1500 československých letců, kteří bojovali bok po boku Royal Air Force v Bitvě o Británii (jde o počet evakuovaných čs. letců – pozn. VHÚ). V roce 1941 jej osobně král Jiří VI. vyznamenal Řádem Lázně. Dnes žije v bytě se dvěma místnostmi, nemá vlastní koupelnu, ani zvláštní kuchyň, ani telefon. „Kdysi“, říká náhodnému návštěvníkovi „kdysi jsem byl nahoře, docela nahoře. Nyní jsem však dole a jak se zdá, dole zůstanu.“ Janoušek neustále při řeči kouří. Často usrkuje vodku z malé sklenky. Ruce se mu trochu chvějí, když mluví o starých časech. „Poprvé jsem jako pilot létal v roce 1924 a o třináct let později jsem byl nejmladším generálem v republice. Když jsme se v roce 1939 dozvěděli, že nás mají Němci obsadit, uprchli jsme do Francie. Ve Francii jsme bojovali tak dlouho, dokud nebylo příliš pozdě. Bylo nás tam 1 500 Čechoslováků. Byl jsem ve styku s Londýnem; žádali jsme, aby nám poslali loď, která by nás odvezla. Bylo však už málo času. Proto jsme najali jinou loď a pluli do Anglie. Neměli jsme žádnou výstroj, ale přijeli jsme všichni najednou.“

V Anglii byl generál Janoušek jmenován generálním inspektorem československých leteckých sil, jež se staly součástí Royal Air Force. Byla mu udělena pravomoc zástupce maršála letectva.

Čechoslováci se stali ve vzduchu legendárními a tak v roce 1941 byl Janoušek v Seznamu poct uveden jako K. C. B. „ Setkal jsem se s králem v Buckinghamském paláci v soukromé místnosti, kde nebyl přítomen nikdo další“, vzpomíná Janoušek. „Potřásl mi pravicí a odevzdal vyznamenání, které vlastně patřilo všem československým letcům.“ Těsně před koncem války, v roce 1945, byl Janoušek jmenován maršálem letectva. Potom se s většinou svých krajanů vrátil do Československa. „Ženu zabili Němci a také švagra. Jednoho bratra zastřelili v koncentračním táboře a druhý zemřel po utrpení v jiném táboře. Také sestru mi zabili. Byla to však má vlast, a proto jsem se vrátil. Stal jsem se zástupcem náčelníka štábu s hodností generálporučíka a na tom jsem setrval po tři roky.“

Janoušek si živě vzpomíná, jak komunisté uchopili moc v Československu pučem 25. února 1948. „Byli jsme na speciálním štábním kurzu, abychom se naučili ruské taktice. Kurz skončil 29. února. V 11 hod. dopoledne jsem byl pozván k našemu ministrovi, který mě řekl, že »ze státních důvodů« nemohu zůstat v armádě. Věděl jsem, že je to v souvislosti s mým spojením se západem v době války. Ministr mi poradil, abych si našel místo v průmyslu, nebo ve státní správě. Když jsem se však šel rozloučit s náčelníkem štábu, řekl mi: »Práci v průmyslu nikdy nedostaneš, od této chvíle patří všechno vládě.«“

Několik týdnů se Janoušek pokoušel sehnat práci v Kanadě, ale čas rychle plynul. „Život byl pro mě stále nesnadnější. Policisté mě nepřetržitě sledovali, seděli ve vozech před mým domem. Jednoho dne jsem už měl dost čekání na zprávy o svém zaměstnání. Bylo jisté, že mě nepustí za hranice. Rozhodl jsem se však, že už nebudu čekat.“ Janoušek se vydal k hranicím v automobilu, nedaleko Plzně ho komunisté chytili. „Soudili mě tajně. Byl jsem obviněn z dezerce, zrady a spiknutí proti státu. Žaloba mě vinila ze zrady, protože bych prý pronášel projevy proti režimu, kdybych odešel.“

Soud odsoudil Janouška k smrti, ale změnil trest na 18 let vězení. Byl zbaven hodnosti i vyznamenání. Odvolal se – a přidali mu další rok trestu. Dalších 12 let byl Janoušek za mřížemi. Odpykával si trest v pěti různých táborech v Československu. Přemísťovali jej tak často, že s ním přátelé ztratili kontakt a v roce 1952 přišla zpráva, že je mrtev. Zprávu uveřejnily jedny londýnské noviny. Ale Janoušek byl živ a v květnu 1960 byl propuštěn z vězení na základě amnestie vyhlášené vládou. Vrátil se do Prahy a nastěhoval se ke své švagrové, paní Marii Fenzlové, které je také sedmdesát dva let. Oba dosud bydlí v Malé Štěpánské č. 5.

Dr. Janoušek se stydí za své skromné prostředí; dříve byl bohatý člověk. Někdy se za to omlouvá svým přátelům. „Byt“ má dvě místnosti, obě zaplněné těžkým starým nábytkem. Kuchyň je součástí jedné místnosti a je oddělena závěsem. Staří lidé platí 3 libry činže měsíčně. Musí však používat společnou koupelnu; vykoupání stojí 8 šilinků. Více než rok po té, co přišel z vězení, nemohl Janoušek nalézt práci. Potom si sehnal dočasné zaměstnání ve skladu a tam nakonec zůstal.

„Ta práce mě hrozně ničí, ale co jiného mohu dělat? Mám na starost dozor ve skladu, musím však pomáhat řidičům při nakládání vozů. Někdy mě noha tak rozbolí, že nemohu vstát od stolu třeba hodinu.“ Janoušek vydělává 50 liber měsíčně. Kromě toho dostává důchod 30 liber za měsíc. Vojenský důchod nedostává proto, že byl odsouzen. „Na živobytí to opravdu nestačí“, řekl „jídlo je velmi drahé“. Janoušek se obléká slušně, i když má jen málo šatů. Šedý oblek, který má na sobě, byl ušit z látky přivezené z Anglie před 21 lety.

Československá komunistická vláda dříve přehlížela úlohu, kterou sehráli Čechoslováci v bitvě o Británii. Teprve loni začal oficiální postoj roztávat. Dva komunističtí autoři napsali knížku, kde se pochvalně vyjadřují o československých letcích. O Janouškovi není v knize ani zmínka. Čechoslováci také natočili televizní film na stejný námět. Na jednom starém úryvku z filmu, který použili, je přehlídka vítězství, v jejímž čele pochodoval Janoušek Prahou. Záběry s Janouškem byly vystříhány.

Janoušek je smutný kvůli tomu všemu, není však zatrpklý. Často říká: „Člověk si nesmí stěžovat!“ Jedna z mála věcí, v kterou ještě doufá, je návštěva Británie. „Byly by potíže s penězi, ale nemyslím, že by mi úřady bránily. Jsem starý a oni často vyzývají staré lidi, aby jeli do ciziny, pokud chtějí, aby tam zůstali. Ptáte se, zdali bych i já chtěl žít v Anglii? Ne, myslím, že ne. Nemám už v Anglii peníze, a i kdyby se o mne postarali přátelé, není to právě příjemné spoléhat na dobročinnost. Bohužel už jsem příliš starý. Zmeškal jsem svůj autobus."

Foto: pozůstalost Karla Janouška, VHÚ