V Rovensku pod Troskami se vzpomínalo na výsadek Antimony

Autor: (oha)

Stovky lidí si dnes v Rovensku pod Troskami připomněly osudy výsadkářů ze skupiny Antimony a hrdinství tehdejšího starosty Josefa Kouřila, který svoji odvahou přispěl k záchraně města. Velkolepých oslav se zúčastnil také ministr obrany Vlastimil Picek.

Rovensko, jež leží uprostřed Českého ráje, bylo v lednu 1943 posledním útočištěm nadporučíka Františka Závorky a radisty svobodníka Lubomíra Jasínka. Spolu s četařem Stanislavem Srazilem tvořili parašutistickou skupinu Antimony, jež byla 24. října 1942 vysazena nedaleko Kopidlna u Rožďalovic.

Úkolem skupiny bylo kontaktovat odbojové organizace v Čechách, předat vysílačky a obnovit přerušené spojení s Londýnem. Skupina ale byla odhalena a gestapo se vydalo 16. ledna 1943 Závorku a Jasínka zatknout na plovárnu právě v Rovensku pod Troskami. Oba muži se nejprve chtěli z obklíčení prostřílet. Přímluvami a prosbami nakonec starosta města Josef Kouřil přispěl k jejich rozhodnutí dobrovolně ukončit svůj život – oba muži rozkousli ampuli s jedem – a zachránit tak mnoho jiných.

Podle plukovníka Eduarda Stehlíka, poradce ministra obrany, se Kouřil před 70 lety ocitl ve velice složité situaci: Musel se vypořádat s tím, že gestapo nejenže parašutisty objevilo, ale také vědělo, že se ukrývají v Rovensku a současně si uvědomoval, že za daleko menší „prohřešky“ byly vypáleny Lidice a vyvražděny Ležáky a že toto nebezpečí reálně hrozí i jeho městu. „Jeho postoj považuji za hrdinský. Do situace vstupuje, aby vyjednával – na jedné straně odvrátil gestapo od úmyslu bestiálně se pomstít za ukrývání parašutistů a na straně druhé dohodnout s parašutisty nějaký způsob kapitulace,“ vysvětlil. Rozhodně to podle Eduarda Stehlíka byl muž, který situaci zvládl, jak nejlépe mohl. Nesmírné psychické vypětí, které Josef Kouřil prožíval, ale zapříčinilo jeho předčasný skon – zemřel o tři měsíce později, 30. dubna 1943.

Obdiv ale zaslouží i samotní parašutisté – členové skupiny Antimony. „Často se zapomíná, že přicházeli do podmínek, jež se radikálně lišily od těch, které čekaly na jejich předchůdce. Přistáli v zemi, jež se s největšími obtížemi vzpamatovávala z krvavých týdnů heydrichiády. Je takřka neuvěřitelné, že právě v den, kdy muži z výsadku Antimony seskočili do okupované vlasti, ukončila ruka nacistů v koncentračním táboře Mauthausen život 264 spolupracovníků a příbuzných jiných parašutistů – Jana Kubiše a Josefa Gabčíka z výsadku Antropoid,“ upozornil v projevu ministr obrany Vlastimil Picek.

Ač měli podle plukovníka Eduarda Stehlíka členové skupiny Antimony trochu méně štěstí než ti ostatní, byla to skupina, která ve svých úkolech obstála. „Bohužel se ocitla v situaci, kdy proti ní gestapo nasazovalo špičkové konfidenty – například Karla Čurdu.“

Oslavami hrdinné smrti nadporučíka Františka Závorky a svobodníka Lubomíra Jasínka celé Rovensko pod Troskami doslova žilo. Hlavním dějištěm oslav se stalo náměstí, fotbalové hřiště a louka u plovárny, kde před sedmdesáti lety gestapo oba muže obklíčilo.

Už od rána si návštěvníci mohli prohlédnout ukázky moderní a historické techniky, kterou na náměstí předvedli příslušníci 31. brigády radiační, chemické a biologické ochrany z Liberce. V městském muzeu byla k vidění výstava výtvarných prací dětí z místní základní školy pod názvem „Antimony očima dětí“. Pro dospělé se v obřadní síni budovy radnice promítal celý den dokument Vojty Filčeva o Antimony. Zájemci o historii pak aplaudovali přednášce plukovníka Eduarda Stehlíka na téma Antimony a historie paravýsadků.

Vrcholem oslav se stal v půl dvanácté seskok příslušníků 43. výsadkového mechanizovaného praporu v Chrudimi a přesně ve třináct hodin odhalení pamětní desky tehdejšímu starostovi Josefu Kouřilovi. Přihlíželi mu starostka města Zdeňka Nejedlá, ministr obrany Vlastimil Picek, hejtman Libereckého kraje Martin Půta, velitel 31. brigády plukovník Radek Černý a další vzácní hosté. Vnuk starosty Vlastimil Kouřil na dědečka zavzpomínal: „Bydleli jsme v malém domku, čtyři kluci, s některými už lomcovala puberta. Děda náš vždycky dovedl srovnat. Byl přísný, ale spravedlivý.“

Až do večera velkolepý program oslav pokračoval i na plovárně, kde byla ke zhlédnutí výstava historické vojenské techniky, komentované ukázky dobového výcviku a techniky. V provozu zde bylo táborové ležení s „běžným“ životem vojáků a nechyběly ani ukázky výcviku parašutistů v Anglii.