Veteráni operací Pouštní štít a Pouštní bouře si na Žižkově připomněli své nasazení

Autor: Tiskové oddělení

Česká armáda se dnes vrací ke vzpomínce 35 let od ukončení prvního porevolučního nasazení v zahraničí. Slavnostní nástup přivítal desítky účastníků operace v Perském zálivu, která se stala významným mezníkem novodobé vojenské historie. Právě tam totiž začala cesta, která české vojáky postupně přivedla k dnešnímu působení v mezinárodních operacích a dost možná i položila základy pro úspěšný vstup České republiky do NATO. Mnozí z nich za to dnes z rukou vrchního ředitele Sekce legislativní a právní MO Marka Vlasáka obdrželi vyznamenání.

„Děkuji vám všem za vše, co jste pro naši zemi vykonali, a přeji vám mnoho zdaru ve vašem životě,“ řekl Vlasák veteránům.

Co se tehdy stalo?

Do Saúdské Arábie v prosinci 1990 odcestoval 1. Československý samostatný protichemický prapor pod velením plukovníka Jána Vala. Na počátku mise jej tvořilo 169 příslušníků. Jednotka se skládala z velitelství se štábem, tří protichemických odřadů, zdravotnického odřadu, roty týlového a technického zabezpečení, strážní roty, spojovací čety a skupiny učitelů protichemického zabezpečení.

Českoslovenští chemici byli součástí mezinárodní koalice mnoha států a působili po boku amerických, britských, francouzských i saúdskoarabských jednotek. Jejich hlavním úkolem byl chemický, radiační a biologický průzkum a zabezpečení protichemické ochrany. Rozhodně to nebylo zbytečné, protože během bojů opakovaně zaznamenali částice bojových látek a po zahájení pozemní operace postupovali společně s vojsky prvního sledu. Nikdo totiž nemohl vědět, jestli se Saddám Husajn v posledních chvílích nerozhodne odvrátit nebo alespoň zpomalit porážku pomocí chemických zbraní. Především proto naše jednotky z výchozího prostoru u Hafar al-Batinu překročily hranice Kuvajtu a pokračovali až k jeho hlavnímu městu.

Přínosy pro armádu

Nasazení ukázalo schopnost československých vojáků obstát v reálném válečném konfliktu i v prostředí mezinárodní koalice. Zkušenosti ze Zálivu se staly důležitým základem pro další zahraniční operace. Vojáci si osvojili spolupráci se západními spojenci, nové postupy a fungování v mezinárodním prostředí. Na tuto zkušenost následně navázala účast českých vojáků v dalších misích, později už dokonce pod vlajkou NATO.

„Určitě jsme cítili zodpovědnost spojenou s úkolem. Byli jsme první, kdo po druhé světové válce vyrazil do ozbrojeného konfliktu. Věděli jsme, že to nebude procházka růžovým sadem, že tam opravdu jde o život,“ vzpomíná zástupce chemiků podplukovník v. v. Ladislav Sornas.

Pouštní štít a Pouštní bouře nakonec nebyly jen prvním velkým zahraničním nasazením po pádu komunistického režimu. Představovaly jeden z pilířů moderních vojenských tradic a významný krok na cestě k dnešní profesionální Armádě České republiky.

Četař Petr Šimonka se nevrátil

Výsledky našich vojáků v Perském zálivu byly vykoupeny tvrdou prací, odhodláním a rizikem. Nejvyšší cenu zaplatil Petr Šimonka, rodák z Ledče nad Sázavou. Osudným se mu stal bojový poplach vyhlášený 18. ledna 1991. V polním táboře Hafar al-Batin došlo k nehodě, při které si způsobil střelné poranění v oblasti břicha. 31. ledna byl pochován s vojenskými poctami v Rakovníku a následně in memoriam povýšen do hodnosti podporučíka. „I přes tuto smutnou událost jsme ale vše museli zvládnout a potlačit negativní emoce, které se v člověku probouzí,“ uvedl k okolnostem této ztráty plukovník Ján Valo.