Vítejte v Invalidovně

Autor: Vladimír MAREK, PIC MO

Karlínská Invalidovna, ve které sídlí Vojenský ústřední archiv, se u příležitosti Dnů evropského kulturního dědictví pochlubí bohatou historií. V sobotu 4. září 2010 se zde od osmi hodin ráno do pěti odpoledne uskuteční „Den otevřených dveří Invalidovny“.

Návštěvnici si budou moci zdarma prohlédnout prostory této unikátní budovy, seznámit se s její bohatou historií, archivními fondy Vojenského historického archivu a možnostmi jejich studia. Součástí prohlídky je i technické zázemí Invalidovny, ukázka kašny a soch invalidů, kaple svatého Kříže a typického ubytování invalidů. Před objektem bude připraveno občerstvení, prodejní výstava knih s vojensko-historickou tematikou a ukázka techniky používané Vojenskou policií. Návštěvníci si budou moci zdarma odnést pamětní pohlednici s příležitostným razítkem a různé propagační materiály o Vojenském ústředním archivu.

„Do Dnů evropského kulturního dědictví jsme se poprvé zapojili v loňském roce. Předpokládali jsme, že se bude jednat o jednorázovou akci. S ohledem na enormní zájem veřejnosti jsme se ji rozhodli letos zopakovat. Ne všechny návštěvníky jsme totiž byli schopni uspokojit formou prohlídky s výkladem. Chtěli bychom, aby se zrodila určitá tradice. Pokud bude Vojenský ústřední archiv sídlit v Invalidovně, rádi bychom její prostory alespoň jednou ročně zpřístupnili veřejnosti,“ říká ředitel Vojenského ústřední archivu Josef Žikeš.

Historie objektu, ve kterém sídlí Vojenský ústřední archiv, je skutečně bohatá. Výstavbu pražské Invalidovny měl na starosti význačný barokní architekt Kilián Ignác Dienzenhofer. Základní kámen položil v roce 1732 sám rakouský císař Karel VI. O osm let později, již po jeho smrti, byla první budova o rozměrech sto krát sto metrů dokončena. Plány počítaly s devíti takovýmito celky, které by dohromady vytvořily objekt o rozměrech tři sta krát tři sta metrů s náměstím, na kterém byl zbudován velký kostel. Záhy se však ukázalo, že prostředky nadace nebudou ani zdaleka stačit. Plánovaný objekt by totiž vyšel na milion zlatých a stavěl by se čtyřicet let. Zůstalo tedy u pouhé devítiny. Kostel nahradila dvoulodní kaple sv. Kříže. I tak ale vzniklo mimořádné dílo.

Původně se předpokládalo, že by zde mohlo žít až čtyři tisíce vojenských invalidů i s rodinami. Tento projekt byl ale následně snížen na polovinu. Nejvíce vojenských invalidů a vysloužilců žilo v roce 1854, a sice 1 404. Z toho 17 poddůstojníků, 1 115 vojínů, 138 žen a 134 dětí.

V ubytovací místnosti o rozměrech dvanáct krát dvanáct metrů žila četa třiceti sedmi vojáků na jednoduchých i dvojitých lůžkách. Na galerii žili poddůstojníci a vojáci s rodinami. Kromě toho zde existovaly správní a reprezentační místnosti, důstojnické kasino, čítárna, klubovna a salon. V kapli sv. Kříže v přízemí hlavní budovy býval oltář zhotovený z vojenských pušek a nábojnic. Součástí Invalidovny byly obchody, kantýna, prádelna, hasiči a kominík, lékárna, nemocnice se 138 lůžky, mlýn, jatky, pivovar, vinopalna, dvoutřídní škola pro děti invalidů a vlastní hřbitov. Do roku 1761 k ní patřil Riedlovský mlýn, ten dodával mouku a chléb.

„Existoval tady vojenský režim života. Drobnější přestupky řešil domácí soud. Do těchto cel byli zavíráni odsouzení například za opilost,“ upozorňuje zaměstnance archivu Jan Kolář. „Nechyběla ani odvšivovací stanice. Na okolních pozemcích si vojáci pěstovali zeleninu. Zahrádky zde fungovaly až do povodní v roce 2002.“

Po první světové válce žilo v Invalidovně již jen osmdesát válečných invalidů. Bylo to způsobené tím, že péči o ně převzal stát. Až do roku 1927 tady tvořil významný český fotograf Josef Sudek, který ve válce přišel o ruku. V letech 1933 až 1934 byla z prostředků Strozziho nadace postavena nová invalidovna v Hořicích. Sem se přestěhovalo zhruba sto vysloužilců. Poslední vojenský invalida nadace zemřel až v roce 2001.

V karlínské Invalidovně se točila celá řada filmů. Za všechny jmenujme například Formanova Amadea, jeden ze seriálu Indiana Jones či Hlídač č. 47.