Vojtěch Luža, jediný generál, který padl se zbraní v ruce, má výstavu v Brně

Autor: Viktor Sliva

Když po příchodu Reinharda Heydricha sílila perzekuce okupační moci, divizní generál Vojtěch Boris Luža jako čelný představitel prvorepublikové armády odmítl nabídku emigrace a vstoupil do ilegality. Toto rozhodnutí dokládá Lužův úzký vztah k zemi, za jejíž vznik dlouhá léta bojoval v řadách legionářů. Životní osudy československého generála, sokola, legionáře první světové války, čelného představitele čs. protinacistického odboje a vlastence přibližuje putovní výstava v prostorách Univerzity obrany.

Uherskobrodský rodák Vojtěch Luža v předvečer první světové války stihl na České vysoké technické škole v Brně složit pouze první státní zkoušku. Úspěšné završení studia mu překazily osudné výstřely v Sarajevu. Jako dobrovolník nastoupil do rakousko-uherského vojska a byl odvelen na frontu do Haliče. Tam padl do ruského zajetí a začala jeho legionářská anabáze, v jejímž průběhu mimo jiné pod vlivem pravoslavné církve přijal druhé jméno Boris.

Po příjezdu do nového československého státu vystudoval Válečnou školu v Praze a nastoupil do operačního oddělení hlavního štábu. Do hodnosti brigádního generála byl jmenován v roce 1929, o tři roky později se na Válečnou školu vrátil již jako její velitel. Na konci 30. let vykonával funkci zemského vojenského velitele pro Moravu a Slezsko, ve které byl až do zářijové mobilizace československé armády v roce 1938. V době mnichovské krize velel II. armádě (chránila severní Moravu), patřil k zásadním odpůrcům kapitulace.

V roce 1941 v souvislosti s utužením okupační moci po příchodu Reinharda Heydricha odešel do ilegality. Spolu s dalšími bývalými důstojníky organizoval odbojovou činnost (Rada tří) a připravoval celonárodní povstání. Po častých zatčeních a následných popravách odbojářů vydal rozkaz, podle nějž se aktivní důstojníci nebo vojáci neměli dát gestapem zatknout, aniž by projevili náležitý odpor. Sám svůj rozkaz splnil, když se při přepadení českými protektorátními četníky v Hřišti u Přibyslavi aktivně bránil a byl zastřelen. Z 24 generálů ČSR, kteří zahynuli za války, padl jako jediný se zbraní v ruce.

Součástí výstavy připravené Nadací Bratří Lužů a Univerzitou obrany je řada unikátních exponátů z generálovy pozůstalosti.Ve vitrínách jsou umístěna některá udělená vyznamenání, mezi nimi čs. válečný kříž, dále například výkaz Vojtěcha Luži z brněnských studií, pamětní plaketa francouzské vojenské školy či protektorátní falešná legitimace Ludmily Lužové.