Vychází kniha o Čechoslovácích, kteří bojovali a padli u Dunkerque

Autor: Andrej Halada

Československý západní odboj během druhé světové války je nejčastěji spojován s letci působícími ve Velké Británii. Méně známá je už historie pozemních jednotek, především Čs. samostatné obrněné brigády. Právě jí je věnována nová kniha Kříže a hvězdy od Dunkerque, jejímž autorem je historik Vojenského historického Ústavu Praha Jiří Plachý.

Při vyslovení jména Dunkerque se asi každému vybaví evakuační „zázrak“ z roku 1940, kdy se odtud podařilo na poslední chvíli převézt přes kanál La Manche do Velké Británie přes 330 000 spojeneckých vojáků. Tehdy dvacetitisícovému přístavnímu městu, které leží na francouzsko-belgickém pomezí, však bylo souzeno vstoupit ještě jednou do historie. Po invazi Spojenců do Francie v červnu 1944 se stal Dunkerque jednou z pevností Atlantického valu a Němci se rozhodli ve městě udržet za každou cenu.

Spojenci obklíčili Dunkerque v září 1944 a zdejší německé jednotky tak byly odříznuty od spojení se svými hlavními silami. Počátkem října 1944 byla vedením bojů u Dunkerque pověřena Československá samostatná obrněná brigáda, zformovaná ve Velké Británii pod velením brigádního generála Aloise Lišky. Jejím úkolem bylo znemožnit Němcům akce vedené proti týlu Spojenců, zabránit posilování a zásobování obklíčené posádky a donutit tak nepřítele ke kapitulaci. Českoslovenští vojáci se spolu s ostatními spojeneckými oddíly pokoušeli město ohrozit, ale obléhající vojska neměla prostředky, které by umožnily rozhodnou ofenzívu a dobytí. Pro postupující britské a americké jednotky však bylo dostačující, že čs. brigáda znemožnila silnému uskupení německých armád únik z obleženého přístavu.

Obléhání nakonec trvalo více než sedm měsíců, německá posádka se vzdala až po porážce Německa 8. května 1945. Do rukou československého generála Lišky také 9. května 1945 složil velitel pevnosti, fanatický nacista viceadmirál Friedrich Frisius, bezpodmínečnou kapitulaci.
Knížka PhDr. Jiřího Plachého Kříže a hvězdy od Dunkerque, která vychází v chebském nakladatelství Svět křídel, se věnuje právě těmto bojům. Šířeji se zabývá i vznikem a vývojem československé pozemní zahraniční armády ve Velké Británii a následnou historií Čs. samostatné obrněné brigády. Ta po bojích u Dunkerque působila ještě na demarkační čáře v jihozápadních Čechách v létě 1945. Čtenář v textu nalezne řadu nových, poprvé uveřejněných údajů.

Jádro publikace, jenž nese podtitul Černá kniha Čs. samostatné obrněné brigády 1944-1945, nicméně tvoří více než dvě stovky medailonů těch vojáků, kteří sloužili u brigády a během války také padli. V jednotlivých případech šlo o úmrtí ještě před začátkem obléhání Dunkerque či během návratu do vlasti, drtivá většina ze zmíněných dvou set vojáků však zahynula právě v bojích o francouzské město. Jednalo se o mladé muže ze všech částí předválečného Československa - z Čech, Moravy, Slezska, Slovenska i Podkarpatské Rusi. Různých vyznání, vzdělání, sociálního původu i životních zkušeností.

Památka těchto vojáků byla nadlouho odsunuta do zapomnění, po roce 1948 se komunistický režim k západnímu odboji stavěl nepřátelsky, v lepším případě mlčenlivě. I když je dnes například historie československých letců bojujících v Británii relativně známá, o pozemních jednotkách se stále v obecném povědomí ví málo. Kniha Jiřího Plachého se snaží tuto mezeru zaplnit a vzdát hold všem, kteří se zasloužili o svobodu a vítězství nad nacismem.

Více o aktivitách Vojenského historického ústavu Praha naleznete na www.vhu.cz