Buzuluk může být inspirativním odkazem pro mladou generaci

Autor: Mirek Šindelář

Společnost Ludvíka Svobody spolu s Vojenským historickým ústavem, Sdružením zahraničních vojáků při ČSBS a Národním archivem připravila na úterý 3. dubna v domě armády Praha konferenci věnovanou 70. výročí od vzniku československé vojenské jednotky v Buzuluku.

Pozvání na konferenci přijal také náměstek ministra obrany pro personalistiku Michael Hrbata: „Dnes po sedmdesáti letech nelze než obdivovat odvahu stovek a tisíců našich lidí, kteří svým životem a svými činy bez velkých gest naplnili slova vojenské přísahy do posledního písmene. Je na historii a na nás všech, abychom tehdejší události s největší pečlivostí analyzovali v zájmu uchování všeho podstatného. Pro mnoho lidí zůstal Buzuluk dodnes symbolem válečného spojenectví a boje proti nacistům. Nebylo rozhodující, na které světové straně válečná fronta ležela. Důležité bylo, že tento boj byl veden ve jménu svobody, demokracie, práva a spravedlnosti.“

Podtrhl také skutečnost, že po svém prvním úspěšném bojovém křtu při obraně Sokolova po přílivu dalších Čechoslováků, byl prapor rozšířen na 1. československou samostatnou brigádu, které velel tehdejší plukovník Ludvík Svoboda. Člověk, který dovedl své vojáky vítězně do vlasti a 4. dubna 1945 byl jmenován ministrem obrany v Košické vládě. V listopadu až prosinci 1952 byl vyšetřován tehdejší Státní bezpečností a počátkem roku 1953 úředně penzionován. 30. března 1968 byl Národním shromážděním zvolen prezidentem republiky.

V programu jednání byla vystoupení historiků Jindřicha Marka z VHÚ Praha, a to na téma Oranská skupina – vojáci Republiky, Františka Hanzlíka z Univerzity obrany v Brně, který hovořil o etapách vzniku 1. československého samostatného polního praporu a Jozefa Bystrického z bratislavské vojenského historického ústavu, který poutavě připomínal téma s názvem Na cestě k Sokolovu. O místě Ludvíka Svobody pojednával ve svém vystoupení předseda Klubu autorů literárních faktů Karel Richtera.

Mnozí z vystupujících se shodli na skutečnosti, že závěry konference k tak významné události jako bylo formování československé zahraniční jednotky v Buzuluku před sedmdesáti lety jsou dodnes živé a mají co říci současné generaci. Mohlo by se zdát, že sedmdesát let už je dlouhou dobou na to, aby si z ní současnost brala příklad. Opak je pravdou, protože láska k vlasti, pro kterou šli vojáci na válečných frontách umírat, je na pořadu dne stále.

„Po převratu v roce 1989 se stupňovaly útoky na různé osobnosti našich dějin a mezi nimi také na armádního generála Ludvíka Svobodu, s nímž mne spojovala i společná bojová cesta. Tehdy jsem došel k závěru, že je žádoucí na obranu jeho jména soustředit kolem sebe lidi stejného smýšlení. Spolu s některými z těch, kteří stáli u vzniku společnosti, bylo vytvořeno zázemí, které v současné době reprezentuje členskou základnu s několika stovkami členů, kromě nejednoho města a obce, které se staly kolektivními členy společnosti,“ uvedl předseda Společnosti Ludvíka Svobody, která vznikla spontánně v roce 2004,  generál ve výslužbě Jozef Činčara