Za pomoc agentovi americké CIC dostal osvědčení o účasti v třetím odboji

Autor: Viktor Meca

Václav Holub (nar. 11. července 1930) studoval 3. ročník lesnické školy v Písku, když jej 2. října 1948 požádal spolužák, aby pomohl jednomu kamarádovi. Jednalo se o spolupracovníka americké zpravodajské služby CIC Františka Šuberta. Tato pomoc jej stála čtyři roky v kriminále za zločin úkladu proti republice. Tento pátek 27. února obdržel Holub od ministra obrany osvědčení o účasti v odboji a odporu proti komunismu.

Jak se z člověka stane bojovník proti komunismu?

Já jsem ten postoj proti komunismu měl naočkovaný z domova. Otec byl národní socialista, velmi dobře se znal s paní Miladou Horákovou, takže jsme byli na tom druhém břehu. Mého otce vyhodili z práce, můj brácha utekl do zahraničí.

A za co Vás tedy komunisté odsoudili?

Že jsem vzal na noc jednoho člověk, který utekl do Německa, a někdo po něm poslal zprávu do Československa. Původním adresátem byl chlapec z internátu, který mu nemohl vyhovět, a ten si vzpomněl, že já jsem z Písku. Tak ho přived k nám domů. Nechal jsem toho muže u nás přespat. Ta skutková podstata byla v tom, že to byl agent.

A vy jste věděl, že šlo o spolupracovníka americké zpravodajské služby?

To jsem se v té době nevěděl, jen to, že se vrátil z Německa s nějakou zprávou. A to mi kladli za vinu, že jsem si měl ověřit, že se ten člověk vrátil nelegálně. Po dobu dvou měsíců pobytu v Československu takhle navštívil dvacet lidí, kteří ho nechali přespat nebo mu jinak pomohli. Vyšetřovatelé nás dali dohromady a udělali z nás protistátní skupinu. To byl devětačtyřicátý rok a tam šlo o život. Díky tomu, že mě bylo 18 let, tak jsem si odseděl jen čtyři roky.

A prošel jste i uranovými doly?

Prošel jsem si řadou kriminálů a má pouť končila v uranových dolech, což byla opravdu těžká práce.

A když jste se vrátil, mohl jste pracovat v oboru, který jste studoval, tedy jako lesník?

Bohužel k oboru jsem nevrátil. Dostal jsem sice umístěnku na jednu hájovnu, ale ta byla úplně mimo dopravní spojení a já v té době už měl dvě malé děti. Takže jsem dělal v cihelně, nakonec jsem se uchytil v autodopravě a skončil jsem v 35 letech jako řidič autobusu.

Co říkáte na to dnešní ocenění za účast v třetím odboji?

Já si toho velice vážím. Znám spoustu známých, kteří to ještě nemají a ve vězení byli deset let a proti režimu udělali víc než já.

Dočetl jsem se, že často chodíte do škol besedovat se studenty. Co říkají děti na Váš příběh?

Některé děti to nechápou. To už je vlastně druhá, třetí generace. Dnešní děti nemají ani zdání, co bylo a za jakých podmínek se tenkrát žilo. A proto si myslím, že jsou ty besedy pro ně užitečné.