Za servis radiolokátorů Arthur ministerstvo obrany ušetřilo 80 milionů

Autor: Olga Haladová

Ministerstvu obrany se podařilo snížit cenu za servis třech radiolokátorů Arthur téměř o polovinu. Dosud za poradenství, opravy či pravidelné revize systému úřad platil 71 milionů korun ročně. Od příštího roku se cena sníží na 39 milionů.

Dalších téměř 16 milionů ušetří ministerstvo i letos. „Díky dodatku ke smlouvě o logistické podpoře na roky 2012 a 2013 zaplatíme v příštích dvou letech za kompletní servis o 64 milionů korun méně. Navíc se nám podařilo snížit cenu za servis Arthurů i ve 2. pololetí letošního roku,“ potvrdil Zdeněk Koval ze sekce vyzbrojování ministerstva obrany.

Kompletní servis na trojici radiolokátorů, které má armáda ve výzbroji od roku 2006, zahrnuje opravy a výměnu vadných dílů, pomoc na vyžádání či pravidelné roční revize. Výrobce má také například povinnost držet si zásoby všech náhradních dílů tak, aby radiolokátory byly opravitelné po celou dobu jejich životnosti.

Cenu za logistickou podporu se podařilo snížit i díky upravení počtu hodin, kdy musí být systém v provozu. „Po vyhodnocení čísel z minulých let nám vyšel ideální počet 200 hodin na systém ročně. Protože se v tomto případě jedná o skutečné, ostré nasazení, nikoliv výcvik, je tento počet plně dostačující,“ vysvětlil Koval.

Vzhledem k tomu, že se v nejbližší době nepočítá s využitím Arthurů v zahraničních misích, prodloužila se také například doba na opravy, které takzvaně znemožňují nasazení systému, z 21 na 90 dnů. Tento model podle Kovala plně zabezpečí výcvik jednotek v České republice a současně sníží tlak na dodavatele držet „čerstvé“ zásoby náhradních dílů. „Také díky tomu cena klesla,“ upozornil.

Průzkumný prostředek nejen pro dělostřelce

Všechny tři přehledové radiolokátory Arthur, které má ve výzbroji 13. dělostřelecká brigáda v Jincích, dnes armáda využívá k výcviku dělostřeleckých a průzkumných jednotek těch brigád, které vysílá do zahraničí – tedy 7. mechanizované a 4. rychlého nasazení. Ačkoliv systém dosud nenašel u vojsk výraznější uplatnění – z plánu nasadit ho v Afghánistánu nakonec sešlo – odborníci se shodují, že by se ho armáda neměla zbavovat. Je podle nich plně funkční a dodnes patří ke špičce v této oblasti.

Dokáže totiž zachytit dráhu letu dělostřeleckých projektilů nepřítele a s vysokou přesností v řádech několika sekund změřit nejen kam střela dopadne, ale také odkud byla vystřelena. Získané informace pak vyhodnotí a vyšle nadřízenému stupni velení spolu s doporučením, jaká jednotka a s jakými zbraněmi by na útok měla odpovědět. „Nejde tedy o zařízení, které by sloužilo pouze a výhradně dělostřelcům,“ zdůrazňuje Koval.

Chránit jednotky může navíc nejen v poli, ale i přímo na základnách. Některé spojenecké armády ho v zahraničí využívají jako součást výstražného systému. V okamžiku, kdy radiolokátor zaregistruje útok, systém spustí alarm. Vojáci tak získají několik desítek sekund navíc, aby se ukryli.

Proti názorům, že by bylo vhodnější systém prodat, se staví také ředitel sekce vyzbrojování plukovník Pavel Bulant. Armáda by tím prý spíš prodělala – a to nejen finančně. „Ztratili bychom nejen zásadní schopnost provádět takovýto druh průzkumu, ale zároveň by to pro nás nebylo ani ekonomicky výhodné,“ potvrdil. Armáda před sedmi lety zaplatila za tři kusy Arthurů víc než 1,7 miliard korun. Dnes, po pěti letech služby, a navíc v době, kdy se ozbrojené síly vyrovnávají s dopady ekonomické krize, bychom za ně stěží dostali dobrou cenu, domnívá se Bulant.