Záchranářství mají strakoničtí vojáci v krvi

Autor: kapitánka Jana Samcová, tisková a informační důstojnice 25. protiletadlového raketového pluku

Těsně před velikonočními svátky absolvovali vojáci v posádce 25. protiletadlového raketového pluku ve Strakonicích speciální zdravotní výcvik CLS (Combat Lifesaver). Příslušníky obvaziště, kteří je dva týdny učili, jak poskytnout první pomoc v bojových podmínkách, spojuje jedna věc – záchranářství mají prostě v krvi.

S výukou taktické medicíny u jihočeského útvaru začal před několika lety praporčík Jaroslav Duchoň. Jeho úsilí by ale bylo marné, kdyby jej další vojáci nepodpořili a nepřidali se k němu. Jedním z nich byl praporčík Radoslav Nahálka.

Na první kurzy, které ještě neprobíhaly pod hlavičkou certifikovaného školicího centra, vzpomíná dobře. „Bylo to něco nového, co mi dávalo smysl. Účastníkům kurzu to hodně dalo do života. A nejen do toho vojenského, nýbrž i civilního,“ vzpomíná praporčík Nahálka a pokračuje: „Neměli jsme materiál, spoustu věcí jsme dělali takzvaně na koleně. Bylo i méně papírování, v tom to bylo jednodušší. S certifikovaným výukovým centrem je spojená náročná administrativa.“

Od letadel a raket až k profesi zdravotního záchranáře

Málokdo by věřil, že praporčík Nahálka sloužil většinu doby v armádě jako technik, nejdřív u letadel, později ve Strakonicích u raket. „Záchranářství mě vždycky lákalo, ale protože jsem neměl zdravotnické vzdělání, blíže jsem o něm neuvažoval,“ prozrazuje praporčík Nahálka. Pak ale přišel zlom. Na Vyšší odborné škole zdravotnické vystudoval obor zdravotní záchranář a nastoupil na tehdejší obvaziště 252. protiletadlového raketového oddílu.

Díky svým zkušenostem tak může srovnávat. Kladně hodnotí prodloužení výcviku z jednoho na dva týdny, ke kterému strakonické výukové centrum přistoupilo začátkem letošního roku. Množství probírané teorie se nezměnilo, účastníci ovšem absolvují mnohem více praktických nácviků. „Praxe je skutečně nejdůležitější. Co si lidé v kurzu osahají rukama, to jen tak nezapomenou,“ tvrdí Nahálka a dodává: „Máme výborné ohlasy, kurzanti jsou spokojení. To člověka vždycky povzbudí pro jeho další práci.“

Zkušený voják, účastník zahraničních misí v bývalé Jugoslávii či Kuvajtu, začíná po mnoha letech vojenské služby uvažovat o uplatnění v civilu. Lidem ovšem bude pomáhat i nadále, v tom má jasno. Věnovat se chce léčbě onemocnění, u kterých lze využívat poznatky východní medicíny, konkrétně indické ájurvédy. „Při práci na záchrance strávíte s pacientem pár minut. Předáte jej do nemocnice a dál ani nevíte, jak to dopadlo. V nemocnici je to podobné, lidé se zde střídají jak na běžícím pásu. Při soukromé praxi znám lidi osobně a vidím výsledek, že jsem jim mohl pomoct od nějaké bolesti či problému. A to mě na tom baví,“ říká praporčík Nahálka.

Výuku CSL vedou s maximálním nasazením

Profese záchranáře pohltila i dalšího ze strakonických instruktorů – praporčíka Romana Poštu. „Připravujeme vojáky do zahraničních operací. Je to důležitá práce, která má smysl. Výuku vedeme poctivě, jak nejlépe umíme. Hodně nám v tom pomáhají i další lidé z obvaziště, bez jejichž pomoci bychom se neobešli,“ konstatuje mladý voják.

Přiznává, že vedení kurzů CLS jej hodně změnilo. „Otevřelo mi to oči. Zjistil jsem, že v urgentní péči existuje více směrů. Postup, který uznávám a jsem o něm vnitřně přesvědčený, nemusí být jediný správný. Dokážu si také více připouštět a respektovat názory jiných lidí,“ vysvětluje praporčík Pošta.

Zdravotnických kurzů se účastní i zkušení vojáci, kteří v armádě slouží řadu let. Zdaleka se tak nejedná jen o jednostrannou výměnu informací. „My jim předáváme poznatky z oblasti medicíny. Naopak já od nich zase čerpám informace z taktiky apod. Jsem přece jen rok a půl ze školy,“ říká skromně Pošta.

Neskrývá radost, kterou jemu ale i všem kolegům udělal nový materiál, jenž výukové centrum dostalo na konci loňského roku. Jeho nedostatek byl totiž takzvaným kamenem úrazu strakonického centra. „Pro kurzanty to má obrovský přínos. Co si u nás během výcviku vyzkouší, za použití konkrétního vybavení a pomůcek, už nikde jinde nenatrénují,“ zdůrazňuje Pošta a dodává: „Málokdo si uvědomuje, že taktická medicína je natolik specifická, že dovednosti je potřeba neustále obnovovat. V opačném případě je člověk ztrácí. Proto se k nám také absolventi jednou za půl roku vrací na krátké zopakování. Bez toho nemůžou tuto činnost provádět.“