Žádná totalita není schopna zlomit celý národ

Autor: Miroslav Šindelář

Ministr obrany Vlastimil Picek dnes předal osvědčení dalším účastníkům odboje a odporu proti komunismu.

Osvědčení, pamětní dekrety ministra obrany a odznaky obdrželo šestnáct aktivních účastníků odboje a odporu proti komunismu. Za mnohé z nich toto ocenění převzali pozůstalí a další rodinní příslušníci.

Osvědčení osobně například převzal Milan Balabán, který od roku 1964 aktivně vystupoval proti porušování svobody náboženského vyznání, podepsal prohlášení Charty 77 a v samizdatových edicích publikoval své teologické texty a kritické výzvy proti praktikám tehdejší státní moci.

Dalším oceněným byl spisovatel a publicista Alexandr Kliment, který v letech 1967 až 1989 dlouhodobě a veřejně vyjadřoval požadavky na obnovu svobody a demokracie v Československu.

Mezi účastníky slavnostního předávání dekretů byli také Simona Hradílková, dcera jednoho z nejaktivnějších signatářů Charty 77 Tomáše Hradílka, která podepsala Chartu 77, podílela se na tvorbě a šíření protirežimních materiálů a spoluorganizovala různé petiční a protestní akce či Zdeněk Zelený, který se od prosince 1949 aktivně zapojil do rozšiřování takzvaných pastýřských listů, ve kterých biskupové varovali věřící pod hrozbou exkomunikace před spoluprací s KSČ.

Ministr Vlastimil Picek ve svém projevu připomněl, že zákon, kterým byla oceněna statečnost lidí, jež se vzepřeli totalitnímu komunistickému režimu, vstoupil v platnost před dvěma lety - symbolicky k 17. listopadu.

„Vaše osudy a životní postoje jsou důkazem toho, že svoboda není věcí samozřejmou, nezískává se sama od sebe, ale je třeba si ji vážit rozvíjet ji a v případě potřeby za ní bojovat. Vaším oceněním Vám chceme poděkovat a zároveň ukázat široké veřejnosti příklady hodné následování. Dávná minulost totiž není uzavřenou kapitolou. Je třeba se k ní vracet a poznávat kořeny zla, které způsobilo tolik bezpráví a hořkosti. Ne nadarmo se říká, že ten, kdo nezná svou minulost, je odsouzen k tomu, aby ji prožil znovu,“ uvedl v projevu ministr obrany.

Na závěr pátečního setkání účastníci spolu s ministrem obrany ČR Vlastimilem Pickem symbolicky  pokřtili sborník o protikomunistickém odboji s názvem "Vyjádření úcty a vděčnosti", který vypracoval Pavel Žáček s kolektivem autorů.

Žijící účastníci

1.  prof. ThDr. Balabán Milan, nar. 3. 9. 1929, Český Boratín (1964-1989)

 Zjištěná činnost:

Prof. ThDr. Milan Balabán patřil od roku 1964 mezi nejvýraznější představitele teologického hnutí „Nová orientace“. Hlavní náplní tohoto neformálního společenství bylo řešení aktuálních teologických otázek, soustředilo se však také na snahu upozorňovat na porušování lidských práv. V rámci tohoto hnutí se podílel mj. na vytvoření teologické báze „Nové orientace“ a zprostředkování jejího odeslání do Západního Berlína. Dále aktivně vystupoval proti porušování svobody náboženského vyznání a účastnil se jednotlivých jednání „Nové orientace“. Od roku 1975 působil Milan Balabán jako evangelický duchovní bez státního souhlasu k duchovenské činnosti a podílel se rovněž na chodu teologicko-filosofických bytových seminářů, na kterých rovněž pedagogicky působil. V lednu 1977 podepsal Milan Balabán prohlášení Charty 77. S lidmi z okruhu Charty 77 zůstával v úzkém kontaktu po celé období 70. a 80. let. Své teologické texty publikoval v samizdatových edicích
a kontrasignoval řadu kritických výzev proti praktikám státní moci, jako např. Prohlášení Charty 77 či petici za osvobození stíhaných členů Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS) a dalších politicky pronásledovaných osob. Prof. Milan Balabán byl v souvislosti se svými aktivitami v rámci disentu opakovaně krátkodobě zadržován. Ve shromážděných dokumentech však není doložen konkrétní rozsah uvedeného zadržování.

2.  Hradílková Simona, nar. 27. 10. 1969, Hranice (1987-1989)

 Zjištěná činnost:

Simona Hradílková je dcerou Ing. Tomáše Hradílka, který byl jedním z nejaktivnějších signatářů Charty 77. Celá rodina tak byla od konce 70. let pod stálým dohledem StB. Přibližně od roku 1987 začala sama Simona Hradílková aktivně působit na poli nezávislých iniciativ. Podepsala Chartu 77 a podílela na tvorbě a šíření protirežimních materiálů (časopis samizdatu Pěna v letech 1988-1989, spoluautorství nekrologu signatáře Charty 77 Jana Pukalíka). Následkem toho byl na ni od 1. února 1988 (ve věku pouhých 18 let) zaveden
u SNB osobní svazek v kategorii prověřovaná osob. Dále organizovala či spoluorganizovala různé petiční a protestní akce a těchto akcí se sama účastnila. Jednalo se např. o petici generálnímu prokurátorovi ČSSR Jánu Pješčakovi proti brutálnímu jednání příslušníků SNB na Václavském náměstí v září 1988. Zúčastnila se manifestace nesouhlasu s politickým procesem s Jaroslavem Popelkou a manifestace 20. výročí intervence vojsk Varšavské smlouvy. V důsledku těchto státněbezpečnostních akcí se několikrát ocitla v cele předběžného zadržení na 48 hodin. Spolu se svým otcem se stala členkou SPUSA.

3.  Hušek Jan, nar. 30. 11. 1930, Praha (1958-1962)

 Zjištěná činnost:

Jan Hušek byl laickým kazatelem Jednoty českobratrské. V roce 1958 dal společně s MUDr. Samuelem Kolmanem podnět k založení pěveckého kroužku Jednoty českobratrské v Pardubicích. Na jeho schůzkách pan Hušek spolu s dalšími osobami vyjadřoval otevřeně odpor k tehdejšímu zřízení. Kritizovali politické a hospodářské zřízení, odsuzovali socializaci zemědělství a debatovali o omezených možnostech církve. Zájezdů pěveckého kroužku potom využívali k ovlivňování členů církve a jejich utvrzování ve víře. Jan Hušek využíval k vyjádření odporu ke komunismu též svá veřejná kázání na církevních shromážděních Jednoty českobratrské v Pardubicích i v jiných městech. Obsah náboženských podobenství, která používal, byl zaměřen proti budování socialismu a ke kritice komunistické ideologie. Žadatel spolu s Karlem Kalvachem a Ing. Pavlem Kampou také bez příslušného oprávnění vyučovali školou povinnou mládež náboženství. Činnost členů českobratrské církve byla bezpečnostními složkami prověřována od roku 1962. V polovině roku 1962 byli nejaktivnější členové, včetně Jana Huška, zatčeni. Jan Hušek byl 6. července 1962 Krajským soudem
v Hradci Králové odsouzen za podvracení republiky k trestu odnětí svobody v délce dva a půl roku a propadnutí veškerého majetku.

4.  Kliment Alexandr, nar. 30. 1. 1929, Turnov (1967-1984)

 Zjištěná činnost:

Alexandr Kliment jako spisovatel a publicista dlouhodobě a veřejně vyjadřoval požadavky na obnovu svobody a demokracie v Československu. Byl jedním z hlasů v nepovolené rozhlasové hře spolu s Ivanem Klímou, Dušanem Hamšíkem a Ludvíkem Vaculíkem. Také byl autorem kritického článku o problematice tzv. vlasatců a ochrany individuálních práv jednotlivce a jejich omezování ze strany veřejné moci. V rámci svého vystoupení na IV. sjezdu československých spisovatelů požadoval mimo jiné zrušení cenzury a přímo se odkazoval na texty A. Solženicyna. Dalekosáhlé důsledky pak měl Klimentův článek uveřejněný v Literárních listech dne 14. 3. 1968. Jeho apel na aktivizaci „Hnutí nepojmenovaných“ vedl nejen ke vzniku KAN, ale inspiroval také sociální demokraty, kteří v tomto období usilovali o obnovu své strany. Od začátku 70. let byl žadatel postižen zákazem publikační činnosti. Později žadatel patřil mezi první signatáře Charty 77. V této souvislosti na něj byl vyvíjen tlak, aby podpis odvolal. Žadatel publikoval v Torontu
v nakladatelství Sixty-Eight Publishers i v exilových časopisech Listy a Svědectví. Jednalo se o kritické texty reflektující situaci lidí v realitě normalizačních 70. let, např. publikoval novelu Nuda v Čechách (první vydání Toronto, 1979).

5.  Ing. Metyš Karel, nar. 4. 11. 1932, Litomyšl (1949)

 Zjištěná činnost:

Karel Metyš začal v květnu roku 1949 na gymnáziu mezi svými spolužáky organizovat protikomunistickou skupinu. Činnost této skupiny spočívala ve výrobě letáků. Nejdříve byly vyrobeny letáky s názvem „Občané republiky Československé“, které pak Metyš společně
s ostatními vylepili (či vložili do poštovních schránek) na konci června 1949 na různých místech v Litomyšli. Tyto letáky pojednávaly o možnosti nových voleb pod patronací OSN. K rozmnožení dalších letáků opatřil pan Metyš cyklostyl a za pomocí dvou společníků vytiskl asi sto kusů těchto letáků (později ještě vytiskl dalších 13 letáků sám). Letáky vyzývaly k věrnosti demokratickému odkazu meziválečné republiky. K rozšíření letáků již nedošlo, neboť pan Metyš byl dne 4. srpna 1949 zatčen. Souzen byl ve vykonstruovaném procesu „Stříteský a spol.“, v němž byly skloubeny 3 studentské skupiny, které ovšem společně nikdy nespolupracovaly. Dne 11. října 1950 byl Karel Metyš odsouzen jako nezletilý za zločin velezrady ke 3 letům odnětí svobody a dalším trestům. 

6. Olšanský Josef, nar. 7. 11. 1951, Ústí nad Labem (1977-1980)

 Zjištěná činnost:

V průběhu 70. let navázal pan Josef Olšanský přátelské vztahy se Svatoplukem Karáskem
a dalšími osobami z disidentských kruhů. Roku 1977 se stal signatářem Charty 77. V období let 1977–1980 se žadatel podílel na aktivitách spojených s Chartou 77. Podepisoval významná prohlášení za dodržování lidských práv, která v prostředí Charty 77 vznikala a získával další stoupence pro tuto občanskou iniciativu. Byl považován za jednoho z nejaktivnějších chartistů v oblasti Nového Města pod Smrkem, pravděpodobně zde také rozšiřoval zakázané tiskoviny mezi veřejnost, které prostřednictvím S. Karáska dostával a účastnil se nepovolených koncertů. Pan Josef Olšanský byl v souvislosti se svými protikomunistickými postoji zařazen do akce "Asanace" a v roce 1980 nuceně vystěhován z republiky.

7.  Prokeš Jan, nar. 15. 9. 1931, Brno (1950-1951)

 Zjištěná činnost:

Asi v květnu 1950 se Jan Prokeš dohodl s Oldřichem Jedličkou, že vytvoří skupinu, která by se zabývala protirežimní činností. Jan Prokeš měl v té době napojení na skupinu na Pardubicku. V souvislosti s komunisty pořádanou slavností v Brně – Líšni vytvořili v srpnu 1950 Prokeš s Jedličkou letáky, které s pomocí pardubických spolupracovníků vyrobili a poté je rozšířili v ulicích Brna. Celkem jich skupina rozšířila asi 5 druhů v nákladu několika desítek až stovek kusů, jeden z nich koncipoval i pan Prokeš. Do skupiny také přivedl svého bratrance Miloslava Prokeše. Na podzim se skupina zkontaktovala se skupinou kolem Vladimíra Zeleného. Jan Prokeš poté umožnil kontakt Zeleného se svými známými na Pardubicku. Tyto skupiny byly zařazeny do akce StB pod názvem „Titan“, kde se pohybovali jak domnělí či skuteční agenti západních rozvědek, tak agenti StB. Je tedy dnes obtížné určit, co bylo reálné a co bylo pouze výsledkem vykonstruovaného procesu StB. Rozsudkem Státního soudu v Praze, odd. Brno, byl Jan Prokeš dne 9. 2. 1952 odsouzen pro trestný čin velezrady k trestu odnětí svobody na dobu 7 let a dalším trestům.

8.  Sukop Ladislav, nar. 11. 4. 1933, Boršov (1949-1953)

 Zjištěná činnost:

V roce 1949 se student Ladislav Sukop zapojil do činnosti protikomunistické ilegální organizace Zvon prostřednictvím Jana Hochmana, tesaře z Boršova. Hlavní činností skupiny bylo rozšiřování letáků s církevní problematikou. Ladislav Sukop sám letáky a pastýřské listy třikrát či čtyřikrát od Hochmana přijal a dále rozšířil. Na jaře 1951 byla činnost této organizace prozrazena a Janu Hochmanovi hrozilo zatčení. Pan Sukop následně pomáhal Hochmanovi s úkrytem. Od srpna 1951 se Hochman přes půl roku ukrýval u Sukopovy tety. Sukop také Hochmana podporoval jídlem a přinášel mu různé informace. Pokusil se mu pomoct i s přechodem hranic do Rakouska, který byl však neúspěšný. Ladislav Sukop byl zatčen 14. srpna 1953 na základě svědecké výpovědí osob podezřelých z ukrývání Hochmana. Dne 7. prosince 1953 byl pan Sukop Lidovým soudem v Kyjově odsouzen jako mladistvý k trestu odnětí svobody v délce osmnácti měsíců pro trestný čin sdružování proti státu
a nadržování.

9.  Škvařilová Olga, nar. 20. 6. 1930, Praha (1950-1951)

 Zjištěná činnost:

Činnost Olgy Škvařilové, roz. Stavělové, úzce souvisí s náboženskými kroužky, které vznikaly v římskokatolické církvi z podnětu Katolické akce. Olga Škvařilová pocházela z nábožensky založené rodiny. V létě 1950 se na popud svého známého kněze Schütznera začala více zajímat o dělnické náboženské kroužky, které byly posléze zajišťovány knězem Josefem Bártou. Se svou přítelkyní obstarala cyklostyl a rozmnožovaly náboženské
a metodické texty pro tyto kroužky. Koncem roku 1950 se Olga Škvařilová seznámila prostřednictvím své matky s údajným „agentem cizí zpravodajské služby Janem“. Ve skutečnosti se jednalo o agenta StB Aloise Macháčka, který tímto způsobem působení katolických kroužků sledoval. „Agent Jan“ na její žádost zhotovil pro Josefa Bártu falešný občanský průkaz a podílel se na cyklostylování náboženských textů pro členy kroužku. S jeho pomocí se dále snažila zajistit občanské průkazy po několik knězů, kteří se ukrývali před zatčením a za tímto účelem mu předala jejich fotografie. Olga Škvařilová byla zatčena dne
9. 7. 1951 a odsouzena rozsudkem Státního soudu v Praze dne 1. listopadu 1952 ke 14 letům odnětí svobody a dalším trestům.

10.  Vokatý Zdeněk, nar. 13. 11. 1959, Klatovy (1977-1980)

 Zjištěná činnost:

Zdeněk Vokatý byl od mládí příznivcem nezávislé kultury. V únoru 1976 byl zatčen na hudebním festivalu v Bojanovicích a následně strávil šest týdnů ve vyšetřovací vazbě. I poté se však pohyboval v kruzích undergroundové hudební scény a po podpisu Charty 77 se podílel také na aktivitách s ní spjatých. Zejména v Severomoravském kraji rozšiřoval ineditní literaturu, časopisy a jiné protirežimní materiály. Také se stal se členem VONS a účastnil řady akcí upozorňujících na porušování ústavně garantovaných občanských a lidských práv v ČSR (např. protestní hladovka za politické vězně, organizace petice proti zákazu veřejného vystupování písničkáře Jaroslava Hutky, příprava kurzů bytových seminářů v Brně apod.). V důsledku toho se stal Zdeněk Vokatý objektem stálých výslechů vedených vyšetřovateli StB, byl sledován a jeho telefon odposloucháván. V roce 1979 byl žadatel evidován jako nepřátelská osoba socialistickému státnímu zřízení. V roce 1980 byli manželé Vokatí zařazeni do akce Asanace a donuceni k vystěhování do zahraničí. Státní hranici do Rakouska překročili dne 7. března 1980, v souvislosti s tím byli zbaveni československého státního občanství.

11.  Zelený Zdeněk, nar. 1. 12. 1924, Praha (1949-1950)

 Zjištěná činnost:

Zdeněk Zelený se již od svého mládí výrazně angažoval ve skautském hnutí. Po skončení
2. světové války znovu obnovil nacisty zrušený skautský oddíl a také založil zvláštní družinu pro neslyšící chlapce. Od prosince 1949 se aktivně zapojil do rozšiřování pastýřských listů, ve kterých biskupové mj. varovali věřící pod hrozbou exkomunikace od spolupráce s KSČ. Zdeněk Zelený s Janem Remišerem tyto texty rozšiřoval v pražské diecézi. Později si vypůjčil podnikový automobil a společně s Remišerem pastýřské listy rozváželi do farností na Sedlčansku a Benešovsku. Na podzim roku 1949 byl Zdeněk Zelený seznámen s vedoucím odbojové skupiny „Modré květy“ Janem Holubem, který usiloval o odchod do zahraničí. S ním se pan Zelený dvakrát sešel a nabídl mu, že mu útěk do zahraničí zajistí. Žádnou aktivitu v tomto směru však nevyvíjel a nabízené členství ve skupině nebo spolupráci s ní odmítl. Zdeněk Zelený byl zatčen 14. ledna 1951 a souzen v uměle vykonstruovaném procesu, do nějž StB zařadila množství osob, které s původním jádrem skupiny neměli prakticky nic společného. Zdeněk Zelený byl odsouzen rozsudkem Státního soudu, odd. Brno, ze dne 29. září 1951 pro zločin velezrady a vyzvědačství k trestu odnětí svobody ve výši patnácti let a dalším trestům. V době pražského jara i později v době normalizace se pan Zelený podílel na činnosti různých skautských podzemních spolků a organizací.

Zemřelí účastníci - žádají pozůstalí

1.  Beneš Jan, nar. 26. 3. 1936, Praha (1964-1966, 1969-1989)

Žadatelka: Beneš Šefranková Šárka (pozůstalá manželka), nar. 8. 4. 1933, nárok na peněžitý příspěvek

Zjištěná činnost:

První etapu odbojové činnosti Jana Beneše je možné datovat do let 1964–1966, kdy byl ve styku s exulantem Pavlem Tigridem a do jehož revue Svědectví začal sám pod smyšlenými jmény přispívat. V okruhu svých přátel a známých v ČSR rozšiřoval různé protirežimní materiály, které od Pavla Tigrida z Paříže dostával. Krátce před zatčením v létě 1966 spolu s dramatikem Václavem Havlem organizoval petici proti politickému procesu se sovětskými spisovateli Andrejem Siňavským a Juliem Danielem. Jan Beneš byl odsouzen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 15. července 1967 pro trestný čin podvracení republiky a pokus trestného činu podvodu. Benešovo odsouzení na dobu pěti let odnětí svobody vykazovalo nemalé známky manipulace a konstrukce bezpečnostních orgánů. Na svobodu byl propuštěn v březnu 1968 na amnestii prezidenta republiky. V říjnu roku 1969 vycestoval do USA, brzy nato jej následovala manželka. Kromě umělecké tvorby působil Jan Beneš v zahraničí především publicisticky, vystupoval např. v rozhlasové stanici Hlas Ameriky
a přispíval do různých exilových periodik.

2.  Bumba Ladislav, nar. 13. 6. 1926, Děčín (1954-1955)

Žadatelka: Ludmila Bumbová (pozůstalá manželka), nar. 18. 8. 1926, má nárok na peněžitý příspěvek

 Zjištěná činnost:

Ladislav Bumba se aktivně zapojil do činnosti ilegální protikomunistické skupiny organizované Ing. Jaroslavem Leiblem a MUDr. Hugem Engelhartem. Ladislav Bumba dostal za úkol sledovat smluvená hesla ve vysílání Svobodné Evropy, a pak předávat obsah po nich následujících zpráv MUDr. Engelhartovi. Postupně přibylo i sledování a hlášení nálad obyvatelstva. Tyto zprávy měly být předávány do Prahy a odtud do zahraničí. Skupina byla pozatýkána v průběhu dubna až června 1955, sám Ladislav Bumba byl zadržen dne
13. 6. 1955. Ladislav Bumba byl Krajským soudem v Ústí nad Labem odsouzen
za trestný čin velezrady k trestu odnětí svobody na 9 let nepodmíněně a dalším vedlejším trestům. Odvolací Nejvyšší soud mu trest odnětí svobody snížil na 6 let. V roce 1960 byl Ladislav Bumba propuštěn na prezidentskou amnestii.

3.  Dobrý Jaroslav, nar. 21. 3. 1936, Měcholupy (1948-1949)

Žadatelka: Dobrá Eliška (pozůstalá manželka), nar. 24. 5. 1933, bez nároku na peněžitý příspěvek

Zjištěná činnost:

Pan Jaroslav Dobrý se na konci roku 1948 dohodl s učitelem Josefem Hajným a známým Vlastimilem Veselým, že spolu vytvoří protikomunistickou skupinu. Ke skupině se později připojil Arnošt Prachatický, který byl s nabídkou vstupu osloven také Jaroslavem Dobrým. Manžel žadatelky poté předal Prachatickému dopis s instrukcemi od Hajného. Členové skupiny se dále dohodli, že u příležitosti výročí únorového komunistického převratu vyrobí
a rozšíří letáky. Dne 21. 2. 1949 spolu v ředitelně školy v Měcholupech u Žatce vyrobili na cyklostylu asi 1100 kusů protikomunistických letáků, které měli být druhý den rozšířeny. Jaroslav Dobrý sám protikomunistické tiskoviny nerozšiřoval, ale asi 100 kusů letáků předal dalšímu členovi skupiny Miroslavu Brabcovi, který tak nakonec v omezeném množství učinil. V únoru 1949 se členové skupiny (včetně pana Dobrého) dohodli na odchodu do zahraničí
a ukrývali se v lese k Velké Černuci. Josef Hajný byl však předvolán k výslechu na SNB
a prozradil, kde se skupina skrývá. Dne 24. 2. 1949 byla skupina pozatýkána. Jaroslav Dobrý byl rozsudkem Státního soudu v Praze ze dne 12. července 1949 odsouzen k trestu 3 let těžkého žaláře a dalším trestům. Po odvolání státního prokurátora mu byl rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 4. 5. 1950 trest zvýšen na 5 let odnětí svobody.

4.  Konrád František, nar. 14. 3. 1928, Praha (1949)

Žadatelka: Švachulová Věra (pozůstalá dcera), nar. 2. 11. 1959, bez nároku na peněžitý příspěvek

 Zjištěná činnost:

František Konrád se pravděpodobně v lednu 1949 zapojil do vznikající odbojové skupiny, která nesla označení Mafie Vysoký 217. Členové skupiny byli mladí lidé, dřívější členové Junáka, kteří se dále pravidelně scházeli. Skupina měla za cíl provádět drobné sabotáže, jako bylo rozbíjení skříněk KSČ. V plánu byly i útoky na sekretariáty KSČ, ale hlavně přípravy na očekávaný převrat. František Konrád školil na schůzkách členy skupiny, jak zacházet se zbraněmi, které měla skupina k dispozici, a školil je i pro poskytnutí ošetření raněným. Na dobu trvání IX. Sjezdu KSČ plánovala skupina sabotážní akce, které měly narušit jeho průběh. V té době, ale již měla StB o skupině dostatek informací a zahájila zatýkání. Pan František Konrád byl zatčen mezi prvními členy skupiny dne 26. května 1949. Odsouzen byl rozsudkem Státního soudu v Praze ze dne 30. 9. 1949 ve spojení s rozsudkem Nejvyššího soudu pro trestný čin velezrady k trestu odnětí svobody na 12 let a dalším trestům.

5.  Lang Jiří, nar. 9. 6. 1931, Brno (1948-1949)

Žadatelka: Langová Jiřina (pozůstalá manželka), nar. 17. 5. 1937, bez nároku na peněžitý příspěvek

 Zjištěná činnost:

Jiří Lang patřil k jednomu ze zakladatelů odbojové skupiny, která byla složena z řad brněnských skautů. V srpnu 1948 začal spolu s ostatními pracovat na výrobě protikomunistických letáků. Ve svém bytě namnožil letáky s názvy „Vážení občané!“, „Čechoslováci“, „Český lide“ a „Brňané“ v počtu několika stovek kusů. Text druhého zmíněného letáku dokonce sám sestavil a podílel se významně na jejich distribuci. Pro organizaci získal dalšího člena a patřil mezi hlavní iniciátory snah, aby organizace přešla k ozbrojené formě boje. Podílel se na přípravě plánů na přepadení skladiště zbraní v Želešicích a stanice SNB v Masarykově čtvrti v Brně, a zjišťoval možnosti přepadení závodu Ing. Kavana v Brně. Žádná z těchto akcí se však neuskutečnila. Pro zamýšlenou ozbrojenou činnost skupiny Lang ukrýval patnáct kusů rozbušek. Skupina byla rozkryta na základě domovních prohlídek podezřelých poté, co byla 28. prosince 1948 nahlášena loupež cyklostylu v kanceláři Studentské katolické akce v Brně. Devět členů skupiny včetně Jiřího Langa bylo dne 19. ledna 1949 zatčeno. Jiří Lang byl odsouzen jako mladistvý rozsudkem Státního soudu – odd. Brno ze dne 30. června 1949 pro provinění velezrady k trestu odnětí svobody v trvání dva a půl roku a peněžitému trestu.