Žádná válka není skončená, dokud není pohřbený poslední voják

Autor: podplukovnice Pavla Poláková

To ve středu 10. října 2012 připomněl v ruském Kunguru náměstek ministra obrany Michael Hrbata, a to při slavnostním odhalení dalšího z řady památníků, které připomínají podíl našich legionářů na bojích v době ruské občanské války.

„Kdo nepochopí svoji minulost, není připraven na klidnou budoucnost,“ doplnil náměstek Hrbata a dodal, že právě proto je ministerstvo obrany, do jehož gesce podle české legislativy péče o válečné hroby patří, rozhodnuto i nadále spolupracovat s Československou obcí legionářskou na obnově památníků, které byly na území Ruska postaveny, a později pod vlivem komunistické propagandy cíleně ničeny.

Vstřícnou oboustrannou spolupráci si pochvalovali i představitelé ruské správy a samosprávy. „Říká se, že země je tak bohatá, kolik lidí je ochotno za ni bojovat a přinést oběť, byť i tu nejvyšší,“ prohlásil kungurský starosta Roman Alexandrovič Kokšarov a navázal: „Při pohledu do historie mohu s klidným svědomím říct, že naše země jsou opravdu bohaté.“ Kromě čs. legionářů měl na mysli i řadu druhoválečných veteránů, kteří se jak v Permi, tak v Kunguru setkali s českou delegací a převzali vojenská vyznamenání za hrdinství, které prokázali při osvobozování Československa.

O zájmu občanů žijících v Permské oblasti o problematiku legií svědčí i to, že součástí slavnostního odhalení památníku je také filmový festival s tématikou první světové války, který byl zahájen v pondělí 8. října, a to československým filmem Zborov, natočeným režiséry Holmanem a Slavíčkem v roce 1938. Festival bude pokračovat až do prosince letošního roku.

„Je naší povinností udržovat a šířit pravdivý obraz toho, co legionáři na počátku minulého století dokázali. Nemůžeme připustit, aby se vrátila doba, kdy se šedesát let jak u nás, tak i v Rusku o těchto událostech nesmělo mluvit,“ uvedl Jindřich Sitta, první místopředseda Československé obce legionářské, a dodal, že je dobře, že se doba změnila. „Dnes o legionářích nejen mluvíme, ale snažíme se jim splatit dluhy, kterých se vůči nim dopustili jiní,“ vysvětlil a řekl, jak ho těší, že památník je umístěn v blízkosti dvou pohřebišť, kde byli českoslovenští legionáři původně pochovaní. „Je více než symbolické, že je umístěný také v blízkosti pomníku, který je věnován rudoarmějcům. Odpočívají tu tedy ti, kteří spolu před více než devadesáti lety svedli boj na život a na smrt.“

Památník v Kunguru, který leží na úpatí Uralu v Permské oblasti, je věnován více než sto dvaceti československým legionářům, jež bojovali a padli na cestě z Jekatěrinburgu mezi stanicemi Kuzino a Kungur, a to v období od srpna 1918 do března 1919. Po obsazení Jekatěrinburgu totiž jednotky pokračovaly v zabezpečení oblasti a následně zahájily útok na západ – směrem na Perm, Kazaň a Moskvu. Útočily dvěma směry, a to po takzvané Západouralské a Novopermské železniční trati. Během října a listopadu vedly těžké boje se střídavými úspěchy. Teprve s příchodem ruské sibiřské armády v prosinci roku 1918 byl dobyt Kungur i Perm.

Památník je stylizován do podoby železničního vagónu. „Většina lidí si totiž v souvislosti s našimi legiemi na území Ruska vybaví jejich strastiplnou cestu až do Vladivostoku, kdy se pohybovali převážně právě vlakem. Většina pomníků je také proto v blízkosti nádraží – tudy jezdili, tady bojovali i umírali,“ přiblížil své pojetí autor - architekt Pavel Holý z Vojenského historického ústavu a pokračoval: „I památník v Čeljabinsku připomíná vlak. A další budou následovat v podobném duchu.“

Na území dnešního Ruska padlo na čtyři tisíce Čechoslováků, jejichž hroby jsou rozesety na bezmála třech stech místech. V posledních letech se Ministerstvu obrany České republiky podařilo ve spolupráci nejen s Československou obcí legionářskou, ale i s ruskou stranou, obnovit sedm pomníků. Ty se nacházejí ve Vladivostoku, Buzuluku, Nižním Tagilu, Jekatěrinburgu, Čeljabinsku a Pugačevu.