Zástupci ministerstva obrany a ČsOL uctili v Itálii památku popravených legionářů

Autor: Vladimír Marek

Pouť po stopách československých legionářů v Itálii, organizovaná odborem pro válečné veterány MO a Čs. obcí legionářskou, pokračovala v pondělí a úterý 23. a 24. září druhou etapou. Ta se zaměřila především na pietní místa na Piavě spojená s popravami československých vojáků zadržených rakousko-uherskou armádou.

Na každém z těchto míst uctili zástupci ministerstva obrany a Čs. obce legionářské památku popravených položením věnců. Celkově je známo 47 případů exekucí nad našimi vojáky. Jednalo se převážně o legionáře zajaté za nejrůznějších okolností během červnové (1918) ofenzívy rakousko-uherských vojsk na Piavě. V tomto směru drží italské legie smutné prvenství.

Jen v Coneglianu bylo 16. června 1918 v místních kasárnách popraveno patnáct zajatých Čechů. Maďarští popravčí do nich stříleli ze vzdálenosti pouhého půl metru. Ještě předtím je ale velice necitelně přiváděli na místo exekuce kolem mrtvých kamarádů. U Montella byla 15. června 1918 zaskočena rakouskou přesilou výzvědná hlídka 31. čs. střeleckého pluku. Po urputném boji byla většina jejích členů zajata. Poprava deseti československých vojáků se konala ještě týž večer v Colle di Guarda.

Na předměstí Piavon v Oderzu byli 18. června 1918 pověšeni naši legionáři Vincenc Hytl, Václav Řípa a František Tomaides. Účastníci poutě měli možnost se zde setkat a pohovořit si s přímým svědkem této popravy Zavardem Candidem, kterému bylo v březnu letošního roku sto dva let. „V té době jsem byl malý kluk. Hráli jsme si tady, když přišli rakousko-uherští vojáci a začali chystat popravu. Říkali, že to není nic pro děti a odehnali nás. Byli jsme ale příliš zvědaví, co se bude dít, a tak jsme se schovali v nedalekém křoví a odtud celou záležitost sledovali. Pověsili je na stromě naproti tomuto domu, kde je dnes pamětní deska. Celou tuto smutnou událost sledovalo jen pár místních obyvatel. Většinou tady byli pouze rakouští vojáci,“ líčí Zavardo Candido.

Asi nejemotivněji působí případ popravy jednoho ze zakladatelů Československého dobrovolnického sboru Bedřicha Havleny. Tento třicetiletý berní úředník ze Žamberka byl společně s dalšími legionáři přepraven do předních pozic v italském obrněném automobilu, který se měl po splnění průzkumných úkolů pro ně vrátit. K tomu ale již nedošlo. Během ofenzivy rakousko-uherských jednotek se ocitl hluboko v pozicích protivníka. Než ho objevila jedna z hlídek, dařilo se mu ještě tři dny skrývat v rákosí na břehu řeky Piavy. O jeho velice statečném chování během samotné popravy existují téměř legendy. Po svém zadržení se hrdě hlásil k tomu, že je Čech a že bojoval za svou vlast proti Rakousko-Uhersku. Když pod váhou jeho těla během první exekuce prasklo rameno šibenice, zazněl názor, že podle civilní jurisdikce by se v popravě nemělo dále již pokračovat. Havlena ale odmítal jakoukoliv milost. V takovém případě by ho prý stejně poslali bojovat proti Italům a našim legionářů, což by nemohl. Vyjádřil přesvědčení, že do konce roku válka skočí a jeho vlast bude svobodná. Při druhé exekuci sám zkontroloval pevnost šibenice a navlékl si oprátku.

„Význam této akce spočívá v tom, že se během ní mohou setkat lidé různých věkových skupin a různých osudů. Vedle příslušníků aktivních záloh jsou zde legionáři, bývalí a současní vojáci a veteráni druhé světové války. Nejstarším účastníkem této poutě je třiaosmdesátiletý Tichomir Mirkovič. Snažíme se tímto způsobem nejen uctít památku padlých, ale také rozšířit veřejné povědomí o tom, co všechno naši legionáři vykonali,“ řekl Pavel Filípek z odboru pro válečné veterány MO. „Osobně jsem na těchto památných místech poprvé. Ty zážitky jsou velice emotivní. Hodně na mne například zapůsobil epitaf, který byl napsán na jedné z desek: Lépe je žít jeden den jako lev, než sto let jako ovce.“

Ostatky československých legionářů popravených v Itálii byly ve dvacátých letech minulého století exhumovány a uloženy na Olšanských hřbitovech v Praze. Na místech poprav jsou v současné době bronzové a mramorové pamětní tabule.

„Tady v oblasti Piavy je většina pamětních desek umístěna na soukromých budovách. Italové přitom mají velice vstřícný přístup k aktivitám našeho odboru v podobě připomínání si tradic československých legionářů. O naší návštěvě většinou informuji dopředu. Ale jak jsme se mohli i nyní přesvědčit, stačí zaklepat na dveře, říci, že jsme z České republiky a chtěli bychom si připomenout československé legionáře a nikdy není žádný problém. Když to srovnám s tím, jak se mnohdy dělají pietní akty na území České republiky, tak v tomto směru by nám mohli být Italové svým přístupem k vojákům, kteří položili život za vlast, příkladem,“ dodává zástupce ředitelky odboru pro válečné veterány Milan Bachan.