Zástupci ministerstva obrany uctili v Itálii památku legionářů z Doss Alta

Autor: Vladimír Marek

Horolezci právě soupeřili s dobře tři sta metrů vysokou skalní stěnou v italském Arcu. Hluboko pod nimi se vypínal z bronzu odlitý český lev. Hned vedle něho bylo na památku českých legionářů ze stejného kovu napsáno: V těchto olivách byli popraveni českoslovenští legionáři zajatí rakousko-uherskými vojáky na Doss Altu, protože bojovali po boku italského vojska za svobodu vlasti.

Přesněji, asi mělo být uvedeno - na těchto olivách. Rakouští vojáci se totiž ani neobtěžovali stavěním šibenice, československé legionáře pověsili přímo na stromech. Takto silný zážitek mohli prožít účastníci vzpomínkové poutě, kterou u příležitosti 95. výročí bojů čs. legionářů na italském Doss Altu uspořádal odbor pro válečné veterány MO ve spolupráci s Čs. obcí legionářskou.

„Toto výročí si připomínáme každý rok. Tentokrát se ale jedná o akci projektu Legie 100, každé kulaté výročí jsme se totiž rozhodli uctít poněkud větší měrou. V tomto případě jsme si chtěli připomenout boje na Doss Altu 21. září a 22. září 1918 popravu vojáků zajatých během nich. Při naší cestě jsme se zaměřili i na další místa bojů našich vojáků. Mimo jiné se jedná i o akce československých legionářských průzkumných skupin na Piavě. I zde byli zajati jejich příslušníci a čekal je stejný osud jako spolubojovníky v Arcu,“ vysvětluje zástupce ředitelky odboru pro veterány MO Milan Bachan.

„Rád bych poděkoval místním alpiníkům, kteří se starají nejen o hroby našich legionářů, ale i o další pro nás tak významná místa. Když jsem byl vloni na Doss Altu, byl celý tento prostor zarostlý náletovými rostlinami. Jim se podařilo ho vyčistit a navíc vyznačili cestu na tento vrchol značkami v legionářských barvách, tedy v červené a bílé. Osud jejich předků je hodně podobný osudu našich legionářů. Celá oblast Trentino byla součástí Rakousko-Uherska. Místní lidé tedy museli bojovat za zájmy mocnářství. Aby se tomu vyhnuli, přecházeli frontu a hlásili se do služeb italské armády. Tam jim v případě zajetí hrozil ale stejný osud jako našim legionářů, tedy poprava. Navíc této oblasti bylo v době první světové války zhruba padesát tisíc obyvatel z donucení přesídleno na Moravu a do Čech. Spousta starších lidí zde má tedy osobní vazby na Českou republiku. A ty se daří stále udržovat. Jejich aktivity usnadňují práci našemu odboru. Podle legislativy by se o hroby našich legionářů měla starat italská stana. Ne všude to ale takhle funguje. Nejde ale jen o péči. Důležité je také připomínat si, co se v té době stalo. O to se kromě nás výrazným způsobem každý rok snaží i místí radnice.“

Pietního aktu a následné mše v Arcu na místě popravených československých vojáků se 22. září kromě zástupců odboru pro válečné veterány MO a Čs. obce legionářské zúčastnil i velvyslanec České republiky v Itálii Petr Buriánek a vnučka a pravnuk zde popraveného legionáře Karla Nováčka Zdeněk Holík a Milada Holíková rozená Nováčková. Karlovi Nováčkovi v době jeho zajeti bylo již devětatřicet let. Na Doss Altu působil ve funkci zdravotníka jednotky. Do zajetí by se asi nedostal, kdyby se do poslední chvíle nesnažil poskytovat pomoc zraněným vojákům. „Pradědečka jsem nezažil, pamatuji si jen vyprávění dědečka, který vzpomínal na to, že když jeho otec přijel na dovolenou z fronty, houpal ho na kolenou. A právě s ním jsem tato místa poprvé navštívil před čtyřiceti lety. Včera jsem měl možnost účastnit se pochodu na Doss Alto a viděl jsem i místo, kde mého pradědečka zajali. Pocity to byly velmi emotivní. Pokaždé, když sem přijdu, vyvolává to ve mně tyto vzpomínky,“ dodává Zdeněk Holík.

Ráno 21. září 1918 kolem čtvrté hodiny ranní začal silnou dvouhodinovou dělostřeleckou palbou útok na vrchol Doss Alto vzdáleném jen několik kilometrů od míst, kde byli popraveni vojáci zajatí během něho. Poté začala ze severozápadního a severovýchodního postavení postupovat rakouská pěchota. Jednalo se o jakousi trestnou výpravu. Rozvědka totiž zjistila, že proti nim stojí čeští a slovenští vojáci. Údajně na každou hlavu vypsalo velitelství odměnu v podobě dovolenky a tří set korun. Na důstojníky dokonce tisícovku. Hlavní tíhu obrany nesl 33. československý střelecký pluk, kterému se po posílení zálohami podařilo nepřítele vypudit ze zákopových pozic a zvítězit. V této bitvě zemřelo 7 československých legionářů, dalších 31 jich bylo zraněno. Jak jsme již zmínili, 5 jich padlo do rakouského zajetí, z nichž 4 byli oběšeni.

V sobotu 21. září 2013 uskutečnili účastníci vzpomínkové poutě společně s italskými alpiníky výstup na Doss Alto. Ve vápencových skalách jsou dosud velice zřetelné zákopy a kaverny, ve kterých se bránili naši legionáři. I po pětadevadesáti letech se na těchto místech dochovaly kovové části výzbroje, nábojnice, zbytky ostnatých drátů a konzerv. Seznámili se i s hrdinstvím poručíka Oldřicha Trojánka, který bojoval až do poslední chvíle, a v okamžiku, kdy se ocitl v obklíčení nepřátel, se zastřelil.

V Rivě, Arcu a na březích Gardského jezera zní podobné příběhy statečnosti československých legionářů i po mnoha letech. Jeden z nich uctili účastníci poutě u památníků, kde byl popraven a následně i pohřben desátník Štorch. Tento československý legionář byl společně s dalšími třemi spolubojovníky počátkem července 1918 vysazen na Rakušany obsazeném břehu Gardského jezera v noci ze speciálních lodí na tichý elektrický pohon. Měli za úkol zjistit podrobnosti o připravované rakouské ofenzivě. Jejich akce však byla prozrazena a rakouští vojáci na ně uspořádali doslova hon. Jeden ze čtveřice byl postřelen a následně utonul, dalšímu se po tříkilometrové plavbě v ledové vodě podařilo zcela vyčerpanému dostat do italských pozic. Štorch však byl zajat a následně popraven.