Zemřel Jiří Louda, významný český heraldik a válečný veterán

Autor: poručík Martin Vaňourek

V Olomouci včera ve věku 94 let zemřel veterán 2. světové války a autor státního znaku České republiky plukovník Jiří Louda. O úmrtí informoval na sociální síti Facebook ministr obrany Martin Stropnický, který v příspěvku rovněž vyjádřil upřímnou soustrast celé rodině významného českého heraldika.

Plukovník Jiří Louda

Narodil se 3. října 1920 v Kutné Hoře v rodině profesora kreslení Zdeňka a jeho manželky Anny, rozené Havlíkové, jako nejstarší syn.

Původně rodiče předpokládali, že syn Jiří půjde ve šlépějích svého otce, ale osud nakonec rozhodl jinak. Když maturoval v červnu 1938, byl následně jako dobrovolník odveden v Čáslavi s určením k dělostřelectvu. Jeho nástup na presenční službu oddálila všeobecná mobilizace v září 1938 a povolávací rozkaz jej pak do uniformy přivedl počátkem března 1939 k dělostřeleckému pluku 1 v Praze. Odtud byl po nezbytné prezentaci odeslán do školy pro důstojníky v záloze v Terezíně. Zde jej v ranních hodinách 15. března 1939 zastihla okupace tzv. druhé republiky, když do kasáren dorazily jednotky Wehrmachtu.

Přítomnost okupantů jej přivedla k rozhodnutí odejít za hranice

K tomu došlo počátkem července 1939, kdy u Šenova přešel do Polska a přihlásil se na čs. konzulátě v Krakově a odtud se přesunul do Malých Bronovic, kde vznikala československá zahraniční jednotka. Po neshodě s polskými armádními zástupci koncem července 1939 spolu s ostatními odjíždí do Gdyně a následně do Francie. Zde vstupuje do Cizinecké legie se závazkem na dobu pěti let s dodatkem, že v případě vypuknutí války budou všichni uvolněni a odesláni na frontu. Odjíždí do afrického Oranu k 1. pluku Cizinecké legie umístěnému v pevnosti El Aricha na okraji pouště, k vlastnímu výcviku u Compagnie d´instruction 6.

Z Francie do Velké Británie

Po vypuknutí války v září 1939 byli českoslovenští vojáci z Cizinecké legie uvolnění a koncem měsíce odesláni do Francie, kde byl Jiří Louda zařazen do poddůstojnické školy, kterou ukončil v roce 1940 jako svobodník. V květnu 1940 je Francie přepadena, ale Jiří Louda se do bojů nedostane, a tak musí spolu s ostatními ustupovat na jih. Dosáhne francouzských přístavů, kde se nalodí na loď a krátce před podepsáním francouzské kapitulace opouští Francii a odplouvá na jih, do Gibraltaru. Odtud se pak další lodní linkou dostává až do Liverpoolu ve Velké Británii. Zde je zařazen k dělostřelectvu, následně absolvuje důstojnickou školu, projde kurzem řidiče britských tančíků a je povýšen do hodnosti desátníka.

Zranění během speciálního výcviku

V polovině října 1941 je vybrán do výcviku parašutistů s budoucím úkolem působení v obsazené vlasti. Prochází výcvikem, jehož náplní je mimo jiné výcvik na vykolejování vlaků, odstřel mostů, zabíjení nepřátel. Následuje další speciální výcvik spojený s budoucím působením v hlubokém týlu nepřítele a vše nasvědčuje tomu, že se již brzo zapojí do odboje v okupované vlasti. Během výcviku je však bohužel zraněn, což zabrání jeho vysazení do protektorátu a až do konce války pak působí ve Velké Británii. Za službu během války obdrží v květnu 1945 Československý válečný kříž 1939.

Návrat do vlasti, propuštění z armády, zatčení

Po válce se vrací do osvobozeného Československa jako nadporučík a je přidělen k dělostřeleckému pluku plukovníka Líbala v Dědicích u Vyškova. Jeho vojenské kariéře se do cesty postaví únor 1948, kdy je po několika měsících propuštěn jako „přebytečný v hodnosti“. Pracuje v civilním sektoru jako profesor angličtiny na jazykové škole až do svého zatčení v dubnu 1949. Po krátkém věznění v Olomouci je odvezen na Mírov do Tábora nucené práce, který se stane místem perzekuce důstojnické elity předválečné armády, ale i východní a západní zahraniční armády. Nad nimi neomezeně vládl velitel, vrchní strážmistr SNB Oldřich Kohlíček a jeho zástupce, strážmistr Čestmír Carbol, který se nechvalně proslavil svojí brutalitou vůči svým vězňům.

Návrat k oblíbené heraldice

Z tábora je Jiří Louda propuštěn předčasně počátkem roku 1950, do armády se již nemůže vrátit, a tak začíná pracovat v Univerzitní knihovně, věnuje se své zálibě, heraldice, s níž přišel do styku již během války ve Velké Británii. V roce 1965 se dočkal částečné vojenské rehabilitace, v roce 1968 pak soudní rehabilitace, ale uniformu důstojníka mu to již nevrátilo. Tu může obléknout až po roce 1989, kdy je povýšen do hodnosti plukovníka.

Jako jeden z významných heraldiků se stává autorem státního znaku České republiky po roce 1992, následně pak je i tvůrcem znaku Olomouckého kraje po jeho vzniku v roce 2000 a řady další znaků měst a obcí v České republice.