Získávají dovednosti a znalosti, které se určitě mohou hodit

Rozšířit řady těch, kteří od roku 1994 absolvovali Kurz speciální přípravy pro krizové situace, se v těchto dnech snaží dalších devatenáct dobrovolníků.

Od počátku prošlo kurzem, který pořádá odbor komunikace a propagace Ministerstva obrany ČR spolu s Vojenskou akademií ve Vyškově, na 277 novinářů a pracovníků humanitárních organizací. Mnozí z nich už využili v praxi získané zkušenosti a dovednosti, které jim předávali vyškovští vojenští instruktoři, při své práci v krizových oblastech dnešního světa.

Kurz má v kalendáři vojenských plánovačů své pevné místo a zaběhnutou formu. Po počátečním vystrojení a ubytování následuje teoretická příprava. Tu si potom frekventanti v závěrečných dnech ověřují v praktickém závěrečném výcviku, který postupně graduje až do okamžiku, kdy se stanou nedobrovolnými zajatci.

Ale nepředbíhejme…

Do Vojenského újezdu Březina, kde se nachází většina učebních a výcvikových zařízení vyškovské akademie, a kde se právě v těchto dnech koná příprava oněch devatenácti účastníků kurzu, jsme přijeli v době, kdy už měli za sebou nejen teorii, ale také první nelehkou noc pod širým nebem.

Čtyři týmy během ní musely zvládnout noční topografii, připravit si přístřešek pro přenocování se všemi prvky bezpečnosti. Muži, ale i dívky v týmech se dopoledne v dusném slunečném počasí vydali na pochod fiktivním územím, pod námětem připomínajícím bojovou hru.

Na jednotlivých stanovištích, kde jim vyškovští instruktoři pod velením majora Pavla Šebesty připravovali ne zrovna jednoduché chvíle, si vyzkoušeli celou řadu situací, do kterých se v neklidných regionech mohou dostat.

Už při prvním setkání s „místním policistou a skupinou podivných vojáků“ na improvizovaném kontrolně propouštěcím stanovišti se dostávali muži a dívka zeleného týmu minimálně do rozpaků, když chtěli projít a dostat se na určené místo.

Dostat se však přes tuto skupinu nebylo jednoduché. Ostatně vyjednávat s lidmi odlišné mentality, kteří jsou na svém území a považují se za pány situace, vyžadovalo pěknou dávku rozvahy, trpělivosti i notný kus diplomatického umění. V situaci, kdy „domácí“ vojáci trvají na osobní prohlídce i kontrole věcí v batozích ale účastníci kurzu přece jen obstáli a za cenu jistého úplatku jim bylo povoleno pokračovat v cestě. Ovšem až poté, co fiktivní velitel spolu s policistou, kterými v tomto případě byli nadrotmistr Petr Ryšavý a občanský zaměstnanec Jiří Nudčenko, skupině vyhodnotili jejich počínání.

Především zelenému týmu doporučili změnu na postu vyjednavače. Vedoucí týmu Honza Konečný, který se upsal zdravotnickému poslání a tento fakt projevující se holubičí povahou,mu byl při jednání se svéráznými chasníky spíše na obtíž, uznal, že nahraná situace byla velmi věrohodná a snad i nad jeho síly. „ Ale v pohodě,“ komentoval své počínání i to, že se jeho tým zachoval nad očekávání docela dobře a přestál první prověrku na cestě docela se ctí.

Na dalším stanovišti se týmy dostávaly do ještě složitější situace. V momentě, kdy se blížili do jistého místa uprostřed lesa, ozval se před nimi mohutný výbuch. Úpěnlivé volání o pomoc a hysterické chování ženy dokreslovalo nahraný výbuch granátu a chlap s „utrženým chodidlem a spoustou krve“ donutil muže a dívku v týmu jednat… Bohužel ne všichni si vedli tak jak bylo třeba.

Ty první sice vedla snaha co nejdříve pomoci zraněnému, ale zcela pozapomněli obhlédnout terén a v podstatě vběhli do improvizovaného minového pole…

Skvělý herecký výkon při takzvaném UXO incidentu podali občanský zaměstnanec Josef Pešek a praporčice Lenka Medviďová.

Na cestě do cíle čekalo na týmy ještě několik nečekaných překvapení. Vkrádala se otázky proč se tito lidé vlastně na kurz přihlásili, co je nutí stát se obětmi dobrovolného ponižování, snižování lidské důstojnosti, nechat na sebe řvát výrazy, kterým mnohdy nerozumějí?

Většina z nich potvrdila, že nikdy nevědí kdy se jim nabité zkušenosti a prožitky hodí, Kdy se jim rozsvítí v povědomí a vybaví se situace, kterou nedaleko Vyškova už zažili a budou vědět jak reagovat.

Jan Konečný chce třeba pomáhat v krizových oblastech, kde je nedostatek lékařů, být užitečný lidem, kteří jeho schopnosti potřebují.

Studentka z Olomouce Jana Zbořilová se zase chystá pomáhat v Kosovu. „Mám informace, že je v Kosovu relativně bezpečné prostředí, ale jeden nikdy neví, že?“ podotkla usměvavá dívka. Dodala, že i v oblasti Kosova, je určitě ještě dost nastražených min a praktické zkušenosti, se kterými se tady o minách s ní podělili instruktoři se určitě hodí.

„Děláme to vlastně pro ně,“ komentoval, zjemněle řečeno, neobvykle hrubší jednání svých instruktorů major Šebesta.