25.2.2016
Změnily se především priority
Rozhovor s ředitelem sekce rozvoje a plánování schopností MO brigádním generálem Pavlem Adamem pro lednové číslo resortního časopisu A report se zaměřil na brannou legislativu a Koncepci výstavby Armády ČR.
Vláda České republiky schválila klíčový dokument pro rozvoj naší armády v nadcházejících deseti letech – Koncepci výstavby AČR. Nejvíce práce na ní nejspíše odvedli příslušníci sekce rozvoje a plánování schopností MO. A proto jsme požádali jejího ředitele brigádního generála Pavla Adama o následující rozhovor.
Sněmovna schválila branný zákon a další brannou legislativu, vláda schválila Koncepci výstavby AČR. Jste spokojen? Završuje se tím jedna etapa práce vaší sekce?
Určitě to znamená završení významné etapy plánování. Jak již vyplývá z názvu naší sekce, plánujeme rozvoj schopností AČR. Podíleli jsme se i na věcné stránce přípravy branné legislativy. Je to tedy pro nás skutečně završení určité etapy, na které jsme se dlouhodobě podíleli.
Koncepce měla být podle původního plánu přijata zhruba o rok dříve. Znamená to, že práce na ní byly složitější, že musela reagovat na vývoj bezpečnostní situace?
Myslím si, že to byla kombinace obojího. Koncepce vychází ze strategických dokumentů. Proto jsme čekali i na schválení z hlediska hierarchie nejbližšího dokumentu, což je Dlouhodobý výhled pro obranu 2030, který byl schválen v červnu loňského roku. Navíc teprve v březnu byl schválen nejvýznamnější strategický dokument – Bezpečnostní strategie České republiky. A právě ta reagovala na změnu bezpečnosti prostředí. Je tedy logické, že bylo nezbytné do Koncepce výstavby AČR výstupy z těchto klíčových dokumentů zahrnout.
V názvu koncepce jsou slova výstavba armády. To působí, skoro jako kdybychom začínali budovat ozbrojené síly od základu...
Ne, to rozhodně ne. V žádném případě tento materiál nepředstavuje nějakou revoluční změnu či revoluční přechod. Schopnosti, které jsou v Koncepci plánovány, jsou v souladu se schopnostmi, které byly budovány dlouhodobě. Nejsou tam tedy žádné revoluční změny. Jsou tam ale schopnosti, které byly naplánovány právě v souvislosti se změnou bezpečnostní situace. Změnily se také priority. Jako příklad mohu uvést, že v případě 7. mechanizované brigády jsme sice plánovali její přezbrojení těžkou technikou původně později, vzhledem k bezpečnostní situaci však tento úkol dostal prioritu.
Koncepce v sobě obnáší plán na dvě pětiletá období. Chápete ji jako živý dokument, který se postupně bude rozvíjet i za tento časový horizont?
Samozřejmě, že se jedná o živý dokument, který bude následně aktualizován. Mimo tuto skutečnost je v závěrečných ustanoveních uvedeno, že pokud se nějakým výrazným způsobem změní bezpečnostní prostředí, bude obsah Koncepce upraven. Koncepce tedy není neměnné dogma, ale může se v případě potřeby dále upravovat. Bude to ale záviset zejména na tom, jak se budou měnit úkoly armády a vyvíjet bezpečnostní situace v budoucnu.
Pokud by skutečně došlo ke krizovému vývoji a museli bychom se bránit na našem území, nemáte obavy z toho, že současná mladá generace je příliš spotřebně orientovaná a chybí jí vůle tohle všechno obětovat?
To je zajímavá otázka, která se často objevuje v různých diskuzích. Mám možnost vystupovat na přednáškách na různých vysokých školách a na řadě dalších míst. A právě při této příležitosti jsem nabyl dojmu, že mladá generace má zájem o obranu této země. Dokonce i studentky se mne ptaly, proč neexistuje možnost, aby se i ony mohly v míru zapojit do tohoto procesu. Chápu, že některé generace mají vztah k armádě ještě z dob, kdy byla vojenská základní služba. Když ale vezmeme veřejnost jako celek a to, jak důvěřuje armádě, tak si nemyslím, že by vztah občanů včetně mladé generace k obraně země nebyl dobrý.
Není na škodu, že z mnoha těchto záležitostí se dělá politikum?
Asi ano, pokud by ale došlo k napadení státu, tak tady ten potenciál je. Asi by to bylo podobné jako v roce 1938. Tak to alespoň vnímám já.
Naše armáda má za sebou dvacetileté období velmi intenzivních zahraničních misí. Nyní se ale daleko častěji namísto článku 5 Washingtonské smlouvy začíná hovořit o článku 3, tedy o nezbytnosti zajištění obrany území vlastními silami. Znamená to, že velení NATO klade mnohem větší důraz na to, aby země byly schopny, než budou přisunuty spojenecké jednotky, například i po dobu několika měsíců bránit vlastní území samy?
Aliance je vždy tak silná, jak jsou silné jednotlivé státy. Proto je kladen důraz na to, aby členské země vytvářely svoje vlastní schopnosti k obraně. Ještě jednou opakuji, součet schopností států představuje schopnost Aliance. Jak jste říkal vy, řadu let jsme se podíleli na zahraničních operacích, v současné době je ale důležité, aby státy byly připraveny i na obranu vlastního území. Pro tyto úkoly musíme budovat rozsáhlejší kapacity.
Koncepce hovoří o tom, že v naší armádě je nízká úroveň standardizace a unifikace. Jaké jsou vaše návrhy vedoucí k nápravě nepříliš dobré situace v této oblasti?
Myslím si, že v tomto směru již řada kroků byla v minulosti učiněna. Bavíme se o těch základních věcech, jako je standardizace, unifikace a interoperabilita. Již řadu let přecházíme postupně na standardy NATO a jsem přesvědčen, že v brzké době by se nám to mělo podařit zcela. Jako příklad mohu uvést naše ruční zbraně, které jsou již plně kompatibilní s ráží NATO. Do budoucna plánujeme například i přechod dělostřeleckých systémů na ráži NATO. Právě takovýmito kroky dosahujeme interoperabilitu a unifikaci se státy NATO.
V Koncepci se hovoří o tom, že by měly být navýšeny zásoby munice a dalšího potřebného vojenského materiálu. Není to poněkud v rozporu s tím, že v současné době se zbavujeme munice do útočných pušek Sa-58? Nehodil by se nám v případě nějaké větší krize a následné rozsáhlejší mobilizace přece jen i tento materiál?
Je to plně v kontextu toho, co jsem již řekl. Dlouhodobě neplánujeme, že bychom do budoucna udržovali ve skladech samopaly Sa-58, které užívají ráži Varšavské smlouvy. Ta se v armádách NATO nepoužívá. Jak jsem již uvedl, do budoucna počítáme s úplnou obměnou zbraní na alianční ráži, tedy včetně munice. Jsou to však kroky plánované a postupné stejně tak jako uvolňování zásob, které již v důsledku pokračujícího přezbrojení nepotřebujeme.
Po roce 1989 jsme se velice rychle zbavovali skladových zásob s tím, že když je budeme potřebovat, tak si je pořídíme. Nyní se ukazuje, že ten akviziční proces není ani zdaleka tak rychlý, jak bychom si představovali. Takže nakonec přece jen budeme mít více materiálu ve skladech i v mírové době...
Ve strategických dokumentech je zmiňován pojem odložená potřeba. Ta vycházela z toho − dnes možná můžeme říci mylného − hodnocení bezpečnostní situace. Říkali jsme, že hrozba vojenského konfliktu není aktuální minimálně po dobu deseti let. Za tohoto předpokladu měla odložená potřeba smysl. Říkali jsme, že když máme deset let času, tak do pěti a možná i do tří let jsme schopni mnohé pořídit. V současné době víme, že varovací doba není otázkou deseti let, ale za určitých okolností jen otázkou měsíců a možná jen týdnů. O tom jsme se ostatně mohli poučit na vývoji krize na Ukrajině. Za takto krátké období samozřejmě nejsme schopni pořídit veškeré nezbytné akvizice. Právě proto jsme si toto přehodnotili a dospěli jsme k názoru, že zcela nepochybně určité množství potřebných zásob musíme mít již v míru.
Když se podíváme do historie, tak podobnou etapou procházela naše armáda v třicátých letech minulého století. Nejdříve to bylo velké snižování vojenského rozpočtu a zkracování vojenské prezenční služby − a najednou od roku 1933 odstartovaly rozsáhlé zbrojní akvizice a s nimi spojená příprava armády na válku. Armáda se tenkrát ale mohla opřít o velice kvalitní domácí zbrojní průmysl. Nemáme nyní trochu problém v tom, že jsme ztratili klíčové obranné zbrojní průmyslové kapacity?
Doba před druhou světovou válku je možná trochu identická z pohledu omezení a poté navýšení výdajů na obranu v ČR, to ale neznamená, že nyní stojíme na prahu další světové války. I dnes disponujeme v mnoha odvětvích kvalitním domácím obranným průmyslem, ale tak, jak jde vývoj technologií dopředu, neubráníme se jisté globalizaci ani v této oblasti.
Ano, ale byla tady Velká a Malá dohoda s Francií, Rumunskem a Jugoslávií.
To určitě ano. Ovšem v té době československý zbrojní průmysl byl skutečně schopen vyrábět cokoliv. Něco podobného dnes již neexistuje. A musíme si říci, že to není záležitost jen České republiky. Dokonce ani daleko větší státy již nejsou schopny si všechno vyrobit samy. Jde se tedy zejména cestou mezinárodní spolupráce.
Na většinu akvizic musí být vypsáno výběrové řízení. Může vůbec za této situace armáda nějak podpořit zbrojní průmysl?
Dobrá zpráva pro zbrojní firmy a podniky v České republice je ta, že vláda navýšila vojenský rozpočet na rok 2016. Navíc existuje i příslib navyšování i v dalších letech. V roce 2020 by vojenský rozpočet měl dosáhnout 1,4 procenta HDP. To je nepochybně dobrá zpráva pro zbrojní podniky. Jsem tedy přesvědčen, že v nadcházejících letech zakázky pro zbrojní průmysl poměrně výrazně porostou, a tím podpoří zejména domácí zbrojní průmysl.
Na koncepci výstavby by měla navázat koncepce výcviku. Znamená to, že výcvik se na základě současných hrozeb bude nějakým zásadním způsobem měnit?
Nemyslím si, že by se výcvik nějakým zásadním způsobem měnil. Trochu více se asi přeorientujeme z výcviku pro mírové síly na výcvik k obraně vlastního (aliančního) teritoria. Nemyslím si ale, že by se mělo jednat o něco zásadního. Spíše tedy půjde o to, že armáda by měla doplnit a navýšit počty ať již profesionálních, či záložních vojáků. Tomu se samozřejmě musí přizpůsobit metody výcviku, ale především kapacitní možnosti našich výcvikových zařízení.
V případě mechanizovaného vojska se počítá s rozšířením bojových prvků. Znamená to, že by vznikaly další prapory?
Současná struktura zůstane zatím zachována s tím, že ke každé organické jednotce bude vytvořena jednotka aktivních záloh. Do budoucna se dále předpokládá možné rozšíření bojových prvků, které však bude závislé zejména na dostupných finančních zdrojích.
Pokud se týče doplňování výzbroje, hovoří se o radarech, houfnicích, minometech, pontonech, ale nějak nám z toho zmizel koncept vojáka jednadvacátého století...
Rozhodně nezmizel. To je koncept, který běží průběžně. Je potřeba ho rozdělit na několik kategorií. Předně je to ochrana vojáka, tedy balistická vesta, přilba a zbraň. Na to pak navazují další vrstvy. Jedná se například o informační technologie, optické přístroje atd. Ten proces je tedy nastartován a pokračuje dál. Je potřeba si ale uvědomit, že vývoj například v oblasti elektroniky je tak dynamický, že tyto záležitosti se musí neustále upgradovat. Je to tedy nikdy nekončící proces: jakmile dokončíte jeden cyklus, musíte okamžitě návazně začít zohledňovat další vývoj v této oblasti.
V Koncepci se hovoří rovněž o využívání automatizovaných robotických systémů. Je to skutečně o tom, že válka se během deseti dvaceti let posune někam, kde budeme používat dálkově ovládané zbraňové systémy?
To je věc, na kterou vám nyní asi těžko dokáže někdo odpovědět. Všichni víme, že především bohaté státy do této oblasti investují nemalé prostředky. Zatím to ale není úplně o robotice, ale spíše například o bezpilotních prostředcích, což není něco, co jsme si zvykli vídat jen ve sci-fi filmech. Pro nás je to ale zatím jakýsi počátek. Jsou to totiž z hlediska finančních požadavků velmi náročné technologie a jejich použití je stále poněkud diskutabilní.
Určili jste si cíle, jak by naše armáda měla vypadat. Pro naplnění tohoto programu jste stanovili i požadavky na vojenský rozpočet. Ten by podle Koncepce měl každý rok poměrně výrazně růst. Ekonomika se ale pohybuje spíš po sinusoidách. Po letech tučných s největší pravděpodobností přijdou ta hubenější. Neobáváte se, že zase přijde období ekonomické krize a v důsledku toho snížení vojenského rozpočtu?
Neobáváme. Myslím, že jsme na to připraveni. V našem dokumentu jsou jednoznačně definovány schopnosti, kterými by Armáda České republiky s ohledem na své úkoly a závazky měla disponovat. Koncepce je připravena na období do roku 2025. To ale rozhodně neznamená, že by tímto datem všechno končilo. Pokud by z jakýchkoli důvodů nebyly požadované prostředky přiděleny, znamenalo by to posun rozvoje jednotlivých schopností v čase. Podstatné ale je, že v Koncepci je uvedeno, jaké schopnosti chce AČR rozvíjet.
Někteří poslanci v souvislosti s návrhem odvodní povinnosti v novele branného zákona hovořili o přípravě na jakousi papírovou válku. Pro budování válečné armády je přitom ale nesmírně důležité zjistit, jaké jsou vojenské schopnosti populace, která by byla v případě ohrožení státu k dispozici. Jsou zde přece bývalí policisté, kteří umí zacházet se zbraní, civilní piloti, zdravotníci, ale i třeba řidiči pásové a kolové techniky, které by bylo možné po velice krátkém zacvičení využít. Není škoda, že možnost získat ucelený přehled neprošla?
Po široké diskuzi mezi odborníky, politiky a do značné míry i veřejností je v novele branné legislativy položen v době míru nakonec hlavní důraz na dobrovolnost. Otevíráme možnost občanům projít vojenským výcvikem, aniž by museli vstoupit do aktivní zálohy či se stát vojáky z povolání. Tímto způsobem jsme schopni také znovu posílit naši zálohu, která se postupně od ukončení základní vojenské služby ztenčuje.
Znamená to, že i bez povinných odvodů v době míru je armáda schopna získat určitou představu o tom, jaký lidský potenciál má k dispozici?
Existuje především koncept aktivní zálohy. Její příslušníky může armáda v případě potřeby velice rychle povolat do zbraně. Toto je v současné době jediná složka, která je nějakým způsobem vycvičena a schopná téměř okamžitě doplnit armádu. A proto také je v Koncepci záměr navýšit počty aktivních záloh postupně až na pět tisíc. Z tohoto důvodu je v branném zákoně nejen pro příslušníky těchto složek, ale i pro jejich zaměstnavatele mnoho motivačních podnětů. Kromě toho máme kategorii záloh obecně. Ty monitorují jednotlivá krajská vojenská velitelství. Mají základní přehled o konkrétních lidech, jaké jsou jejich znalosti, schopnosti a k čemu by mohli být v případě potřeby využiti.
Platí rovněž, že krajská vojenská velitelství mají přehled o civilním materiálu a technice, která by se dala v případě mobilizace využít pro vojenské účely?
Určitě, to je jedna z náplní jejich činností.
V branném zákoně byla nakonec schválena dobrovolná odvodní povinnost. Dovedete si představit, že by se tento institut mohl stát masovější záležitostí, která by se týkala tisíců, či dokonce desetitisíců jedinců?
Ačkoliv pozitivní signály máme, je těžké v tuto chvíli odhadnout zájem veřejnosti. Armáda ale již nyní připravuje opatření k tomu, aby byla schopna zvládnout i masovější zájem.
Jaký bude vůbec rozdíl mezi těmi, kteří se nechají dobrovolně odvézt a pak se zúčastní cvičení, a příslušníky aktivní zálohy?
Základní rozdíl spočívá v délce a intenzitě výcviku. Příslušníci aktivní zálohy prodělají každý rok čtyři týdny výcviku. Budou se tedy připravovat daleko aktivněji než jedinci, kteří se přihlásí k „dobrovolnému cvičení“ a potom absolvují pouze omezený výcvik. Příslušník aktivní zálohy bude z tohoto pohledu daleko lépe připraven a vycvičen. Díky tomuto výcviku bude možné příslušníka aktivní zálohy na základě jeho souhlasu dokonce vyslat i do operace v zahraničí.
Další úpravou, kterou prošel branný zákon v Poslanecké sněmovně, bylo navýšení odměny příslušníků aktivní zálohy z původně navrhovaných 12 tisíc ročně na 18 tisíc. Znamená to, že jste se při přípravě zákona drželi až příliš při zdi a že podpora těchto lidí je mezi politiky podstatně vyšší?
Především bych chtěl uvítat, že k tomu došlo. Jakákoliv motivační stimulace těchto lidí je přínosem. My jsme vycházeli z jakýchsi teoretických možností, a to i resortu Ministerstva obrany. Pokud došlo k tomu, že Poslanecká sněmovna souhlasila s navýšením, je to určitě dobrý signál pro všechny potenciální příslušníky aktivní zálohy. Jsem přesvědčen o tom, že finanční motivace určitě v jejich případě nesehrává rozhodující roli. Drtivá většina těchto lidí to dělá z přesvědčení, je to pro ně skutečně srdeční záležitost. To, že dostanou vyšší odměnu, kterou si zcela jistě tito lidé zaslouží, je ale určitě přínosné a my to na GŠ jen vítáme.
Dovedete si představit, že bezpečnostní situace se nadále bude vyvíjet velice nepříznivě a vy na ni budete muset v krátké době reagovat další novelou branné legislativy?
To je hodně spekulativní dotaz, ale myslím si, že branný zákon obsahuje již dnes mechanismy, které umožní, abychom mohli na případný nepříznivý vývoj reagovat.
A fakta
Brigádní generál Pavel Adam se narodil 6. ledna 1962 ve Dvoře Králové nad Labem. Postupně absolvoval Vojenskou střední odbornou školu v Novém Mestu nad Váhom a Vysokou vojenskou technickou školu v Liptovském Mikuláši. Pracoval u spojovacího vojska a později u Vojenského obranného zpravodajství. Po roce 1989 absolvoval celou řadu kurzů v zahraničí, mezi kterými nechyběl kurz pro generály a velvyslance na NATO Defence College v Římě a kurz pro ředitele zpravodajských služeb v anglickém Chicksand. Působil v zahraničních misích a ve strukturách NATO. V listopadu 2012 se stal velitelem sil podpory a o osm měsíců později ředitelem sekce rozvoje a plánování schopností MO. V roce 2006 byl jmenován do hodnosti brigádního generála.