Záchranné jednotky zůstávají

Datum: 12. 6. 2008 Českobudějovický deník

Dne 9. června vyšel v Českobudějovickém deníku názor čtenáře Otty Jakubce. Autor se v něm originálním způsobem vypořádal s celou řadou vysoce odborných bezpečnostních témat od transformace záchranných praporů na ženijní a jiné jednotky, přes smysl existence vojenského letectva až po radar protiraketové obrany. Vzhledem k celé řadě mylných domněnek a osobních představ bez opory v realitě si tento článek zaslouží reakci, která uvádí věci na pravou míru. Záchranné prapory se neruší, ale mění se na ženijní nebo motorizované jednotky. Co se týče regionu jižních Čech, záchranný prapor v Jindřichově Hradci bude transformován na motorizovaný prapor, jeho záchranářské vybavení bude nadále k dispozici a v případě potřeby pomůžou jeho vojáci kraji v krizových situacích stejně efektivně, jak to činili vojáci pod hlavičkou záchranného praporu. Musím autora opravit v názoru, že jiné státy si „hýčkají“ záchranné prapory. Naopak, jednoúčelové záchranářské jednotky v rámci ozbrojených sil jiné evropské armády nemají, protože se jedná o zbytečnou konkurenci hasičům. Česká republika v tomto je naprostou výjimkou. Na běžné záchranné práce typu stavění provizorních hrází při povodni či evakuaci obyvatel lze nasadit vojáky všech odborností, v prvé řadě vojsko ženijní (shodou okolností sídlí ženijní brigáda v samém srdci jižních Čech, v Bechyni). Připomínám, že historicky záchranné prapory pod hlavičkou Armády ČR vznikly mimo jiné z důvodu, že ještě nebyl plně vybudován Integrovaný záchranný systém. Co se týče autorova názoru, že letectvo můžeme zrušit, protože jsme malí a v jakémsi područí cizí moci, realita je zcela opačná: Právě proto, že jsme slušně rozvinutý stát, který si sám odpovídá za svou bezpečnost a pořádek na svém území i ve svém vzdušném prostoru, musíme mít vojenské letectvo. Stejně jako dělá dopravní policie pořádek na silnicích, musí vzdušné síly vyzbrojené nadzvukovými letouny hlídat pořádek ve vzduchu, jinak by si v něm mohl dělat každý, co by chtěl. Třeba zopakovat 11. září. Zadarmo nám žádný spojenec vzdušný prostor chránit nebude. Pan Jakubec také nesouhlasí, stejně jako většina českých občanů, s umístěním radaru protiraketové obrany. Za jednáními o radaru vidí jen politické důvody a raketovou hrozbu nevnímá. K tomu lze jen podotknout, že Armáda ČR považuje tuto hrozbu v horizontu několika let jako možnou, ale v podmínkách českého státu není reálné provozovat vlastní obranný systém vzhledem k jeho ceně a technologické náročnosti. Zde je argument, že jsme malý stát, pravdivý. Proto se také ministerstvo obrany podílí na vyjednávání, které by mělo vést ke společnému obrannému systému Severoatlantické aliance, její evropské i americké části. Jak známo, že nejjednodušší je mít názor na něco, o čem mnoho nevím. Pro některé z nás se jedná o svého druhu sport, který se zpravidla realizuje v hospodě, kde je pro něj vhodný prostor, a nikoliv na stránkách novin. Věřím, že výše uvedené informace budou pro pana Jakubce přínosné a že mu umožní zastávat názory aspoň o stupeň kvalifikovanější. Autor: Andrej Čírtek, tiskový mluvčí Ministerstva obrany ČR