Už vím, že to jde!

O své pocity, o hodnocení uplynulých dní i o plány do budoucna se v druhé polovině Festivalu vojenských filmů, který se uskutečnil v Českém Krumlově od 11. do 16. listopadu 2008, podělil podplukovník v záloze Tibor Horváth. Je hlavním organizátorem a realizátorem Festivalu i jeho doprovodných aktivit, včetně Plesu veteránů, který je očekávaným vrcholem této akce.

Do své funkce byl pověřen pořadateli - Čs. obec legionářskou a Sdružením válečných veteránů - díky velkému organizátorskému talentu, schopnostem a nadšení, se kterým si festival před necelým rokem vyprojektoval v hlavě a nadchl pro něj své přátele ve sdruženích.

Letošní festival je nultým ročníkem a podle toho, jaký zájem u veřejnosti vzbudí, budou organizátoři uvažovat o jeho pokračování. K tomu Tibor Horváth uvedl: „Rozhodně to nedopadlo špatně, není to sice úplně nejlepší, ale musím brát všechno do úvahy, co vlastně výsledek ovlivňuje. Jednak vojenské téma není úplně top, není to téma, co lidi ve velkém bere, není to téma obvyklé.“ a dodal: „I počasí má vliv na návštěvnost – první den bylo nádherně a na účasti diváků to bylo znát, další dny pršelo. Také hraje samozřejmě svou roli, jestli se promítá Sokolovo, film třicet let starý, byť o našich hrdinech, anebo se promítá Tobruk, snímek zcela moderní, právě uváděný do kin, který má velkou celorepublikovou reklamu, film známý, každý má jeho název v uchu. Takže to se ani nedivím, jestli je rozličná návštěvnost.“

Hodnotil také doprovodné programy. Zmínil se o čtvrtečním koncertu skupiny Taxmeni, které se dá považovat za poměrně úspěšné. „Není to sice nejznámější kapela, ale myslím, že lidem sedla. Žánrově zapadla, protože právě styl military country, který hraje, byl důvod, proč jsem ji vybral.“ I divadelní představení hry Patricka Ryana Jak jsem vyhrál válku, mozaika humorných příhod britských vojáků během druhé světové války, se velmi povedlo. Městské divadlo tentokrát praskalo ve švech a diváci vyvolávali soubor hostujícího Divadla Příbram mnohokrát na scénu.

„Nemůžu říct, že jsem nespokojený, organizace vyšla hezky, myslím, že všechno jde podle programu, organizačně a vlastně i po stránce materiální je všechno v pohodě,“ uvedl Horváth a pokračoval: „...takže to jde. Otázkou je zájem lidí. Jak lépe je ještě vybudit a přitáhnout. To je na delší diskusi.“

„V případě, že se rozhodneme v příštím roce uspořádat další, regulérně první ročník FVF, tak je zřejmé, že bude nutné jej doplnit i o jiné, doplňkové, řekněme atraktivnější, projekty. Protože vojáci v místnostech, to není tak zajímavé, jako když si diváci mohou sáhnout na nějakou techniku, současnou vojenskou nebo třeba veteránskou,“ uvažoval Horváth o možné budoucnosti a své představy rozvíjel dál: „Vozidla by nemusela být nutně zde, na nádvoří zámku. Myslím si, že centrum Krumlova by k takové prezentaci byl vcelku ideální prostor. Není sice nutné, aby se i nadále vystavovalo a promítalo v Mincovně, ale zase na druhé straně, kvůli výstavám je to tu pro nás velmi zajímavé. Jsou tu stále přítomní turisté i místní občané, a to je důležité.“

„Rád bych příště předvedl i různé předměty, které jsou spojené s armádou. Je spousta věcí, které lidi moc neznají a mohly by se jim líbit. Třeba polní kuchyně,“ s úsměvem říkal Tibor Horvát. „Ale samozřejmě se budeme zejména zaměřovat na umění. Už letos jsem měl v plánu představit výstavu k filmu Nebeští jezdci, která dokumentuje, jak se natáčel. Ale bohužel se mi nepodařilo sehnat film – nebo spíše administrativně vyřešit práva na promítání, takže výstavu nemělo smysl uvádět. Snad to ale není do budoucna zcela beznadějné, letos jsem na to prostě už neměl čas.“

Po oficiálním ukončení festivalu, v neděli 16. listopadu zůstanou výstavy v Mincovně až do konce měsíce. Kromě toho tu zůstane v jedné místnosti připraveno promítací plátno a v jiném sále velkoplošná LCD televize. „Návštěvníci přijdou, podívají se a já věřím, že když uvidí, jak je to nachystané, tak se zeptají. A zjistí, že tu máme připravené kolekce dokumentárních filmů, ze kterých si mohou vybrat a které bude možné individuálně promítat.“

Na otázku, kam zaměřit příští ročník uvedl: „Kde se dá čerpat, to jsou kluby vojenské historie. Velice zajímavé by bylo přivést sem víc klubů a předvést, co všechno dělají. Už jen kdyby se tady objevilo deset i víc různých uniforem, už jen to samotné by bylo lákavé.“ A ještě připomněl: „Původně jsem měl v úmyslu zorganizovat tady v rámci festivalu i určitou burzu, například vojenských řádů, vyznamenání a jiných artefaktů. K tomu je důležité dostat se ke sběratelům, zjistit, kdo co má a co je v této oblasti zajímavé. Pokud by nějací sběratelé měli zájem o prezentaci svých sbírek, mohou brát tento rozhovor jako výzvu, aby se mi ozvali.“

Na závěr se věnoval spolupráci s Ministerstvem obrany: „Byla výborná. A samozřejmě nejde dělat Festival vojenských filmů bez ministerstva, pokud zde nebude spolupráce s aktivními vojáky, tak to vůbec nemá smysl organizovat. Festival není o naší sebepropagaci, ale o propagaci armády.“ A dodal ještě poznámku k filmům: „Vojenské dokumenty, které, pokud bude festival dále pokračovat, budou vždy jednou z prezentovaných kategorií – ty nikdo jiný nemůže dělat. Armáda bude i nadále monitorovat své jednotky v nasazení, na to jednotlivý účastník mise nemá čas ani prostředky, to nejde nahradit.“

Ptala se Eva Zítková