Vzpomínkové setkání ve Svidníku a Dukle

Autor: Odbor vztahů s veřejností

Ministr obrany Jaroslav Tvrdík se v sobotu 5. října 2002 zúčastnil v čele české delegace vzpomínkového aktu k 58. výročí karpatsko-dukelské operace ve Svidníku (Slovenská republika).

Události před 58 lety si připomněli slovenští představitelé v čele s prezidentem Rudolfem Šusterem, slovenský ministr obrany Jozef Stank i jeho kolega ministr vnitra Ivan Šimko. Členem české delegace kromě MO Jaroslava Tvrdíka byl i 1. zástupce náčelníka Generálního štábu generálporučík Jiří Martinek. Pietního aktu se mimo jiné zúčastnili zástupci ČSBS, ČsOL a další přímí účastníci bojů.

Vystoupení MO Jaroslava Tvrdíka dne 5. října 2002

Vážení hosté,

nacházíme se na místě, které má mimořádný význam v našich dějinách. Na místě, kde příslušníci l. Československého armádního sboru poprvé vstoupili na území své vlasti. Před 58 lety se československým vojákům splnil válečný sen, naděje, ve kterou mnozí od roku 1938 již jen doufali. Zde, na Dukle, se naši vojáci poprvé vrátili domů a po dlouhých letech strávených v zahraničí uslyšeli svoji rodnou řeč. Těžko si dnes umíme představit, co museli prožívat ti, kteří na našem území znovu vztyčovali československou vlajku. Radost a dojetí určitě patřily k pocitům těchto pohnutých okamžiků. Domov, prosté slovo, které pro nás dnes vyjadřuje pouze samozřejmou skutečnost, zde dostalo zcela nový smysl. Právě z tohoto důvodu jsem přesvědčen, že události, které se zde odehrávaly, mají čestné místo v naší novodobé historii a zasluhují si naši trvalou úctu a vzpomínku.

Karpatsko-dukelská operace má však ještě jiný a mnohem obecnější význam. Je skutečným pomníkem nesmyslnosti zabíjení, důkazem o hrůzách války a lidské krutosti. Na druhé straně pak také nezdolné touhy po svobodě a ochotě za osvobození vlasti obětovat i svůj život. Dnes, po 58 letech, je proto naším nejvyšším úkolem zasazovat se ze všech sil o stabilitu a mír na celém světě tak, aby důkazu krve v dějinách českého a slovenského národa již nikdy nebylo třeba.

Dámy a pánové, svět nebyl nikdy zcela bezpečným místem pro život člověka a realita současnosti dní nás o tom přesvědčuje. Není možné, abychom se v klidu uzavřeli za svými hranicemi a spokojeně si žili své životy. Globalizovaný svět přináší rizika, která naši předkové nemohli znát a která jsou nesmírně komplikovaná. Tragická zkušenost, kterou v roce 1990 prodělal Kuvajt a 1 l. září minulého roku Spojené státy ukazuje, že skutečnou bezpečnost státu nezajistí žádný, byt' zdánlivě dokonalý, systém bilaterálních smluv. Nikdo již nemůže říci, že události v Afghánistánu se ho netýkají, protože je to prostě daleko. Proto je mimořádně důležité, že Česká republika je členem Severoatlantické aliance a Slovensko o vstup do této organizace usiluje. Mnohostranné obranné partnerství posílené politickou, kulturní a hospodářskou blízkostí je nejlepší cestou k udržení míru a stability.

Za Českou republiku zde otevřeně říkám, že členství Slovenské republiky v NATO je prioritou naší zahraniční politiky a pevně věřím, že od tohoto cíle jsme vzdáleni, již jen několik týdnů. Ostatně na tomto místě nemohu nezmínit, že tradice bojového bratrství Čechů a Slováků ukovaná ve výhni Dukelského průsmyku, nikdy nezanikla. Existence l. Československého praporu sil KFOR je toho nejnovějším důkazem. Svými postoji a činy tak dokazujeme, že nám společně záleží na bezpečnosti v Evropě a na celém světě. Chceme se podílet na tom, že Evropa bude opět bezpečným kontinentem, kde se lidé nebudou muset bát o osudy svých blízkých. Tuto vůli sdílíme i s ostatními národy.

Dokud tato společná vůle bude existovat, mají Češi a Slováci záruku, že strašlivé bitvy, jako byla ta na Dukle, se již nikdy nebudou muset opakovat.

Foto: Ministerstvo obrany ČR, Oldřich Jeřábek