Chcete přežít? Chtějte přežít!

Autor: Olga Haladová

Většina z nás tu radu nejspíš nikdy v životě nevyužije. Těm zbývajícím, kteří se buď kvůli své práci nebo jen nešťastnou náhodou stanou rukojmími, vzkazuje praporčík Martin Janeček, velitel kurzu přežití: „Nesmíte to vzdát!“

Kurz speciální přípravy pro krizové situace, jak zní jeho oficiální název, se ve Vyškově pořádá od roku 1994. Pro novináře, pracovníky humanitárních organizací a diplomaty ho připravuje tiskový odbor Ministerstva obrany ve spolupráci s Vojenskou akademií ve Vyškově.

Kurz si klade za cíl seznámit účastníky s možným nebezpečím, se kterým se mohou v nejrůznějších oblastech konfliktů setkat a zároveň je naučit, jak si v těchto extrémních situacích jednoduše řečeno „zachránit krk“.

„Dnes, tedy čtvrtý den z celkových sedmi, se učí, jak přežít mimo civilizaci. Budou si stavět přístřešky v lese, rozdělávat oheň a získávat pitnou vodu v polních podmínkách,“ říká Martin Janeček a prozrazuje další: „Slaňování, transport raněného, kladení pastí.“

Právě schopnost ulovit si něco k jídlu může hrát v otázce života či smrti zásadní roli. „Pokud se budete pohybovat mimo civilizaci dlouho, dostanete se do fáze, kdy se budete muset poohlédnout po něčem, co vás zasytí. Lesní jahody, borůvky i houby tvoří z většiny voda, a ta hlad nezažene.“

Martin Janeček vysvětluje, že ve scénáři čtyřdenního praktického výcviku, který kurz zakončuje, si účastníci vyzkoušejí, co se naučili během teoretické části. „Zatím to zvládají a informace, které jim předáváme absorbují dobře. To nejhorší je ale teprve čeká. Zlom přijde...,“ usmívá se a vypočítává: „Bude to hodně náročné na psychiku. Podle scénáře je nemine únos nebo třeba výslechy. Také budou muset předvést, jak umějí vyjednávat a spoustu dalšího.“

Zatímco většina akčních filmů prezentuje zajetí jako dobrodružnou kratochvíli se šťastným koncem, v reálném světě se to happy endy zrovna nehemží. „Pro přežití je nejdůležitější nevzdávat to. Najít v sobě sílu, že to zvládnete a myslet pozitivně. Důležité je zabavit mysl – skládat třeba básničky, zpívat si. Prostě myslet na něco jiného a nepodlehnout skepsi,“ říká Janeček a vzpomíná na případ šestašedesáti československých expertů v Angole v roce 1983. „Jedinou obětí byl tehdy člověk, do kterého byste nikdy neřekli, že to nepřežije. Měřil skoro dva metry, vážil devadesát kilo a byl to aktivní sportovec. Ale neměl vůli a vzdal to. Přestal jíst, zeslábl, takže ho museli nosit. Náhodou se pak při pádu uhodil do hlavy a zemřel na vnitřní krvácení.“

I přesto, že tak tragicky kurz přežití ve Vyškově nekončí, ne všichni se závěru dočkají. „Lidé se tu dostávají do situací, kdy uvažují o předčasném ukončení především kvůli psychickému vyčerpání. I proto tu máme psychology, kteří si s nimi sednou a promluví. Když ale řekne podruhé, že končí, opravdu končí.“ Podle Martina Janečka hodně záleží na povaze člověka a také na klimatických podmínkách. Ty byly na minulém kurzu v listopadu obzvlášť kruté. „Teploty v noci klesaly pod nulu a ačkoliv byli lidé vybavení, neměli s pobytem v přírodě v takové zimě vůbec žádné zkušenosti. Kurz jich nakonec nedokončilo až čtyřicet procent.“