Čerství držitelé Zlaté lípy MO ČR
Vyznamenání Zlaté lípy ministra obrany České republiky za zásluhy o ochranu lidských práv, svobod a za rozvoj základních principů demokratického a právního státu obdrželi:
Plukovník ve výslužbě Pavel Bret
JUDr. Pavel Bret se po listopadu 1989 významně a trvale podílí na snahách o vyšetření a potrestání zločinů komunistické totality. Dlouholetý náměstek Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu Policie České republiky a od 1. února 2008 jeho ředitel.
Tomáš Dvořák
Tomáš Dvořák patří k nejvýznamnějším osobnostem české atletiky. Jako jediný desetibojař v historii dokázal třikrát překonat hranici 8 900 bodů. V roce 1996 získal bronzovou medaili na Olympiádě v Atlantě, je trojnásobným mistrem světa v desetiboji. Za svou dlouhou sportovní kariéru, trvající od roku 1991 až do roku 2008, zaznamenal celou řadu cenných úspěchů. Dosáhl jich jako důstojník Armády České republiky. Po ukončení závodní dráhy se věnuje trenérské činnosti.
Radomír Faltýnek
Radomír Faltýnek v době nacistické okupace skrýval spolu s rodiči a sestrou sokolského odbojáře Františka Kruše. Faltýnkovi také podporovali partyzánskou skupinu Zelený kádr a na jejich statku v Ochozu se konala konspirační jednání velitele skupiny Františka Vychodila. Po jeho smrti byl v listopadu 1942 zatčen otec, v dubnu 1944 po udání i zbytek rodiny. Rodiče zahynuli v pankrácké sekyrárně. 4. dubna 1945. Radomír Faltýnek po návratu z koncentračního tábora hospodařil na rodinném statku. V době násilného komunistického združstevňování byl jako tzv. kulak šikanován. Angažoval se v prosazování náboženských svobod a šíření samizdatu.
Hana Hejdánková
Hana Hejdánková jako dobrovolná sestra Červeného kříže se v květnu 1945 s nasazením života podílela na záchraně vězňů koncentračního tábora Flossenbürg, uprchlých z transportu smrti.
Jan Kůrka
Jan Kůrka je bývalý sportovní střelec. V roce 1968 obsadil na olympijských hrách v Mexiku ve své disciplíně 1. místo a získal zlatou medaili. Mimo to si o rok později na Mistrovství Evropy „vystřílel“ tři bronzové medaile. Celkem se stal dvanáctkrát mistrem republiky. Své bohaté zkušenosti pak zúročil jako trenér Dukly Plzeň. Je členem Českého klubu olympioniků.
Dana Němcová
Dana Němcová byla před listopadem 1989 aktivní v občanských iniciativách. Signatářka a mluvčí Charty 77. V roce 1979 po půlroční vazbě odsouzena k podmíněnému trestu v procesu s VONS, jehož byla spoluzakladatelkou. Za své odvážné občanské postoje byla dlouhá léta perzekuována. Po roce 1989 poslankyně Federálního shromáždění, organizátorka právní a humanitární pomoci uprchlíkům a předsedkyně Výboru dobré vůle – Nadace Olgy Havlové. Významná osobnost české společnosti.
Profesor Vilém Prečan
Profesor Vilém Prečan byl organizátor exilové pomoci československé opozici před rokem 1989. Podílel se na vydání sborníku dokumentů Sedm pražských dnů, 21. – 27. 8. 1968, za což byl komunistickým režimem pronásledován. Roku 1976 se vystěhoval do SRN, kde roku 1986 stál u zrodu Československého dokumentačního střediska nezávislé literatury na zámku Schwarzenbergu v Scheinfeldu. Středisko mělo mimořádný význam pro československý exil a zejména pro rozvoj nezávislého kulturního života v Československu. Po pádu komunismu se vrátil do vlasti, zakládal Ústav pro soudobé dějiny akademie věd ČR a dále pracuje vědecky, edičně, pedagogicky a organizátorsky.
Vyznamenání přebírá pan PhDr. Luboš Dobrovský.
Václav Sádlo
Vyznamenání dostal za zásluhy o budování demokratického a právního státu. Vystudoval češtinu a historii na pedagogické fakultě, později, už jako učitel na základní škole v Hořičkách, si doplnil vzdělání studiem oboru archivnictví – historie na filosofické fakultě. Po sedmiletém působení v roli učitele odešel do Okresního muzea v Náchodě, s nímž spojil svůj další život, později se stal jeho ředitelem. Podílí se na ediční činnosti a zpracoval životopisy příslušníků protinacistického odboje z náchodského regionu.
František Stárek
Vyznamenání dostal za vysoce odvážné postoje v boji za svobodu a demokracii a za významný přínos budování demokratického státu.
Před listopadem 1989 byl aktivní v nezávislém kulturním životě. V roce 1976 vězněn v procesu souvisejícím s Plastic People of the Universe, dále vězněn v letech 1981 – 1984 a 1989, celkem tři a třičtvrtě roku za nezávislé kulturní aktivity. Signatář Charty77 a spolupracovník VONS, v letech 1978 – 1990 šéfredaktor samizdatového časopisu VOKNO. Po roce 1989 dlouholetý pracovník BIS, od roku 2008 pracovník Ústavu pro studium totalitních režimů.
Podplukovník Eduard Stehlík
Absolvent Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, vojenský historik, vedoucí oddělení vzdělávání a vojenské knihovny Vojenského historického ústavu v Praze. Autor nebo spoluautor dvou desítek monografií věnovaných nejnovějším vojenským dějinám. Autorsky se spolupodílel na několika výstavních projektech, z nichž největší ohlas měla výstava „Atentát – Operace Anthropoid 1941–1942“, která byla vedle Prahy představena veřejnosti i v Miláně, Berlíně a Bratislavě. Pro Českou televizi připravuje již třetím rokem publicistický pořad Historický magazín. Jeho kniha „Lidice – příběh české vsi“ získala v soutěži „Gloria musaealis“ vyhlašované Ministerstvem kultury ČR a Asociací muzeí a galerií hlavní cenu v kategorii Muzejní publikace roku 2004. Spoluautor stálé expozice muzea Památníku Lidice „A nevinní byli vinni…“. Od 27. října 2006 čestný občan Lidic.
Viliam Vatrt
Vyznamenání dostal za výjimečné vědecké zásluhy o rozvoj obrany a bezpečnosti ČR. Vedoucí výzkumného týmu Vojenského geografického a hydrometeorologického ústavu v Dobrušce, který vyvinul teorii využití družicových dat pro určování nadmořské výšky. Konstanta geopotenciálu na geoidu WO byla přijata mezi světové konstanty. V roce 2011 byl za tento objev vyznamenán cenou Česká hlava 2011.
Helena Vovsová
Vyznamenání dostala za vysoce odvážné občanské postoje projevené při záchraně lidských životů. Helena Vovsová pracovala od jara 1941 na zámku v Panenských Břežanech jako pomocnice v zahradnictví. Jako patnáctiletá tajně pomáhala židovským vězňům, kteří byli v září 1942 přiděleni do břežanského zámku na práci. Přinášela jim jídlo, léky, dopisy, k bráně zámku přiváděla příbuzné a blízké. Po odjezdu vězňů do Terezína jim posílala balíčky s jídlem. Pomáhala tak později i dalším vězňům v zámku, německým a nizozemským Svědkům Jehovovým.
in memoriam
Bohuslav Bubník
Bohuslav Bubník v letech 1937 – 1939 studoval Vysokou školu zemědělského a lesního inženýrství v Praze. V roce 1945 pokračoval při zaměstnání ve studiu do doby, kdy mu bylo oznámeno, že je vyloučen ze studia. Vysokou školu dokončil při první možnosti v roce 1969.
Od svých pěti let byl Sokolem, v letech 1938 – 1941 místonáčelníkem T. J. Sokol na Mělníce. Po zastavení činnosti Sokola v roce 1941 pokračoval v ilegální činnosti. Prostřednictvím Václava Nováka se zapojil do sokolské odbojové skupiny, později nazvané „Jindra“. Po seskoku skupiny ANTHROPOID podporoval jejich činnost. Po atentátu na Reinharda Heydricha byl zatčen a opakovaně vyslýchán a mučen v Petschkově paláci. Nikoho ze svých spolupracovníků neprozradil. Jelikož z něj nebylo vymláceno ani přiznání o spolupráci s parašutisty, ani vědomost o nich, byl propuštěn. Většina ostatních spolupracovníků byla odsouzena k trestu smrti. Po krátké přestávce pokračoval od roku 1943 v odboji. Organizoval odbojové skupiny z řad Sokolů (cca 100 členů) a obstarával zbraně. Na jaře 1945 se se zbraní v ruce aktivně účastnil Českého národního povstání. Od obnovení Sokola v roce 1990 byl starostou Tělocvičné jednoty Sokol na Mělníce a I. místostarostou Sokolské župy Barákovy.
Vyznamenání převzala paní Taťana Bubníková
in memoriam
František Havlíček
František Havlíček byl významný účastník protinacistického i protikomunistického odboje. Vystudoval Vojenskou akademii v Hranicích a od roku 1931 sloužil v československé armádě v hodnosti poručíka pěchoty. Od roku 1936 sloužil v řadách četnictva na stanici v Klatovech. Po okupaci se aktivně zapojil do protinacistického odboje, byl zatčen gestapem a od dubna 1942 vězněn. V poválečném období se stavěl jako zastánce demokracie nastupujícímu komunismu a po únoru 1948 se v řadách Sboru národní bezpečnosti podílel na organizaci útěků občanů do západní Evropy a zpravodajském odboji. V srpnu 1951 byl zatčen, odsouzen k trestu smrti a popraven ve věznici Praha-Pankrác.
Vyznamenání přebírá dcera Eva Zemanová.
in memoriam
Josef Lesák
Ve volbách v roce 1946 byl Josef Lesák, předseda krajského výboru mladých národních socialistů v Praze, zvolen poslancem Národního shromáždění za ČSNS. V průběhu let 1946 - 1948 veřejně vystupoval proti nastupující totalitní moci a praktikám KSČ. V kritických dnech v únoru 1948 se zapojil do organizace studentského průvodu na Pražský hrad na podporu prezidenta Edvarda Beneše. 4. května 1948 byl zatčen spolu s celou rodinou při pokusu o přechod hranic u Klatov. Za spolčení s dalšími spolupachateli k úkladům o republiku byl odsouzen Státním soudem roku 1949 k 1 roku odnětí svobody a ztrátě občanských práv po dobu tří let. STB měla o Josefa Lesáka zájem až do roku 1982, kdy byl zanesen poslední agenturní zápis do jeho spisu.
V roce 1968 patřil mezi zakládající členy K-231 v okrese Kladno a byl zvolen tajemníkem K-231 v Kladně, kde na ustavující schůzi vystoupil s referátem proti KSČ a socialistickému zřízení. I po likvidaci K-231 setrval na protisocialistické platformě. Jako důsledek těchto aktivit byl zbaven funkcí v závodním výboru ROH.
Vyznamenání převzala manželka Vlasta Lesáková.