Dvacet dnů zkušeností veteránské informační linky a terénních pracovníků

Autor: majorka Jana Zechmeisterová

Dnem 1. srpna 2007 “odstartovaly“ dvě novinky v oblasti péče resortu obrany o válečné veterány z II. světové války. Veteránská informační linka, která funguje jako bezplatný sociální a poradenský informační systém, a institut terénních pracovníků při jednotlivých krajských vojenských velitelstvích. Obě byly zřízeny ve spolupráci s organizací Vojenská lázeňská a rekreační zařízení (VOLAREZA).

Veteránská informační linka zaznamenala za prvních 20 dnů svého oficiálního fungování (zkušební provoz byl zahájen již 24. července 2007) celkem 276 hovorů. Úkolem této linky je usnadnit válečným veteránům přístup k informacím o možnostech, které jim poskytuje legislativa České republiky ke zkvalitnění jejich života v oblasti sociální péče.

Její výjimečnost navíc spočívá v tom, že neposkytuje pouze informace, ale zároveň po přijetí telefonního hovoru upozorní terénního pracovníka na aktuální potřeby konkrétní osoby. Obě nová pracoviště jsou tedy nanejvýš účelně propojena.

"Dotazy veteránů nebo jejich rodinných příslušníků na bezplatné lince se nejčastěji týkají nároků na příspěvky na zdravotní a sociální péči a lázeňské pobyty a dále pak možností využití dalších sociálních služeb," vysvětluje zástupce ředitele VOLAREZA plukovník Čestmír Maťák.

Jako terénní pracovníci působí lidé, kteří jsou tzv. novodobými válečnými veterány či vojenští důchodci. Předpokladem pro práci terénního pracovníka jsou organizační schopnosti a asertivní chování. Jejich úkolem je starat se o válečné veterány, pomáhat jim s řešením sociálně-právních nebo zdravotních problémů. Po celé republice dnes pracuje zhruba 70 terénních pracovníků. O veterány na území každého kraje se starají dva až sedm pracovníků; jejich počet závisí na počtu veteránů v kraji.

Třebaže se s činností terénních pracovníků teprve začíná, první reakce veteránů jsou vesměs pozitivní.

Podplukovník v záloze Emil Cigánik prošel operacemi v Iráku a na Balkáně. Dnes jako člen Československé obce legionářské pracuje v pozici terénního pracovníka pro městské části Praha 5, 6 a 7. Celkem má ve svém regionu téměř 250 klientů. Má za sebou první návštěvy a první zkušenosti.

"Každému veteránovi připravujeme jménem předsednictva obce legionářů dopis, ve kterém bude informace o službě terénního pracovníka, včetně mého jména a fotografie. Aby veteráni věděli, kdo se o ně bude starat a aby neměli strach z návštěvy cizí osoby," vysvětluje Emil Cigánik, jak budou řešit jeden z jeho prvotních poznatků.

Veteráni se také zajímali o možnost stravování ve vojenských stravovacích zařízeních. To prozatím není možné, a proto chce Československá obec legionářská předložit návrh na úpravu zákona č. 170/2002, o válečných veteránech. Možnost stravování ve vojenských stravovacích zařízeních za snížené ceny mají doposud pouze vojenští důchodci. Váleční veteráni by museli platit plnou cenu.

Ve Středočeském kraji, konkrétně v Praze-východ, Příbrami, Benešově, Kolíně, Kutné Hoře a Čáslavi, působí podplukovník v záloze Stanislav Švidek. Zúčastnil se misí v Iráku, v Gruzii a na Balkáně. Ve svém regionu má cca 40 klientů.

"V současné době je to spíš takové "seznamovací období". Prozatím jsem navštívil zhruba polovinu klientů. Potěšilo mě, že většina z nich je velmi dobře zabezpečená a dostává vše, na co má nárok. Většina už také věděla o této službě; veteráni jsou rádi, že se podařilo podobný projekt spustit. Velmi dobrá spolupráce je také se středočeským krajským vojenským velitelstvím."

Přesto, jako všechno, co se rodí a začíná, i tyto služby mají své "dětské nemoci". Týkají se zabezpečení terénních pracovníků materiálně-technickým vybavením pracoviště a práce v terénu. K řešení podobných problémů slouží pravidelné konzultace terénních pracovníků s řediteli krajských vojenských velitelství a pracovníky odboru mimoresortní spolupráce sekce personální MO, který má péči o válečné veterány ve své gesci.