Smysluplná pomoc

Autor: Miroslav Šindelář

Jednu z priorit práce ministryně obrany Vlasty Parkanové, zkvalitnění péče o veterány, začínají v těchto dnech naplňovat také terénní pracovníci krajských vojenských velitelství.

Například v Plzni se podařilo získat pro pomoc veteránům 2. světové války dva novodobé veterány a třetím je člověk, který má k těmto lidem více než vřelý vztah. Smyslem práce terénních pracovníků je pomáhat veteránům v naplňování jejich individuálních potřeb, hledat pro ně nejvhodnější formu pomoci, být jim rádcem i člověkem, který umí, jak se říká,ve správnou chvíli přiložit ruku k dílu.

„Najít terénní pracovníky, kteří by splňovali naše představy a uměli být skutečně trpělivými pomocníky seniorům, jenž prošli druhoválečným strádáním, nebylo opravdu jednoduché,“ potvrzuje složitost výběru tří terénních pracovníků, kteří si mezi sebe rozdělili teritorium Plzeňského kraje, ředitel KVV v Plzni plukovník Vladimír Beneš. „Cením si toho, že se nám podařilo získat pro tuto smysluplnou pomoc právě Ivana Čiliaka, který má na starost veterány v Plzni a v Rokycanech, Jaroslava Ceperka, jenž má ve své péči veterány na Domažlicku, Tachovsku a v okrese Plzeň-jih. Jsou to lidé, kteří tuto činnost dělají v době svého volna a jak známo, zaměstnavatelé neradi dávají volno na činnost, která nesouvisí s jejich prací. Samozřejmě, že navštěvují podle potřeby své veterány i o sobotách, nedělích či svátcích a odnáší to zase jejich rodiny," řekl plukovník Beneš a pokračoval:

„Jsem moc rád, že třetím naším terénním pracovníkem je bývalý zkušený velitel jednoho klatovského útvaru Antonín Kulíšek. Na Klatovsku ho všichni znají jako předsedu klubu vojenských důchodců a vědí, že to je velmi poctivý člověk, který neošidí žádnou práci.“

Ředitel krajského velitelství prozradil, že v současné době jeho terénní pracovníci absolvovali v Plzni poučení o náplni své práce a o tom, jak jim jeho velitelství vyjde vstříc. V současné době se podařilo získat pro tyto pracovníky kancelář s počítačem, kde se mohou scházet a upřesnit databanku veteránů 2. světové války v Plzeňském kraji.

Právě v těchto dnech mají terénní pracovníci za úkol nejen osobně navštívit tyto veterány, ale také jim říci, jak jim mohou pomoci. Slabinou je skutečnost, že terénní pracovníci zatím musejí dávat kontakt veteránům na své soukromé mobilní telefony, ale i tahle věc má být již brzy vyřešena.

Než vyrazili tito tři do terénu, obdrželi veteráni dopis od ředitele KVV, který je v něm informoval, že je navštíví terénní pracovník prokazující se oprávněním a vyzval veterány k aktivní spolupráci. K tomu, aby nečekali až k nim pověřený pracovník přijde a sami se přímo na ně obrátili se svými žádostmi.

Dopis ředitele plzeňského krajského velitelství dostali také starostové obcí s rozšířenou pravomocí, kde mají sociální odbory či referáty. „Jak známo, jedná se o lidi v pokročilém věku, je 62 let po válce, a tak je dobře, že jim můžeme nabídnout pomoc třeba při řešení jejich záležitostí na úřadech,“ upřesnil ředitel Vladimír Beneš.

Doplnil, že hlavní náplní práce terénních pracovníků je v současné době aktualizace databáze veteránů v kraji. V tom jim jsou nápomocny pracovnice personálního oddělení velitelství Danuše Nosková a Jaroslava Macková. Ty potvrdily, že už se vrátilo několik ředitelových dopisů od rodin, které oznámily, že dotyčný veterán nedávno zemřel. Taková spolupráce je pro aktualizaci seznamu nutná a díky jí lze předejít možným nedorozuměním.

Mě to baví

„Jsem rád, že mohu pomoci, že jsem užitečný,“ řekl mi předseda klubu vojenských důchodců v Klatovech a terénní pracovník plzeňského krajského velitelství v jedné osobě Antonín Kulíšek a pokračoval: „Využívám toho, že znám téměř dokonale region, ve kterém žijí veteráni 2. války, které většinou osobně znám.“

O Antonínu Kulíškovi je známo, že je velmi odpovědným člověkem. Ostatně i svou novou roli terénního pracovníka bere naprosto vážně a ukazuje mi písemnou přípravu pro pohovory s veterány, které v těchto dnech navštěvuje.

„To jsem si udělal proto, abych na nic nezapomněl. Mám tady seřazen vlastně postup toho, co jim mohu nabídnout ze své strany a co mám požadovat od nich. Tedy teď třeba dávám dohromady evidenci veteránů na našem klatovském okrese a zároveň s nimi vyplňuji dotazník, který jsme dostali z ministerstva, respektive z Volarezy.

„Víte, ono když se s těmi lidmi setkáte, tak vám většinou řeknou, že nic nepotřebují, nic nechtějí, ale strávíte s nimi v družném hovoru kolikrát celé dopoledne či odpoledne. Chtějí si popovídat, rozdělit se o své zážitky," svěřil se pan Kulíšek. Při těch slovech jsem si uvědomil, že tutu práci může dělat jenom člověk, který těmto lidem dokáže porozumět a má na ně dost času. Antonín Kulíšek k nim má blízko. Řada z nich jsou jeho kamarádi.

Jedním z nich je i veterán ze západní fronty Emil Kočnar, jednadevadesátiletý člověk, který se dodnes věnuje tenisu, je velmi činorodý a o vše se živě zajímá. Zastihnout ho prý v penzionu pro seniory, kde žije, je velmi složité.

Když se zeptáte Antonína Kulíška na to, proč si na sebe vzal práci, která mu zabere snad veškerý čas, odpoví vám: „Mě to baví.“ Postěžoval si jen, že mu bylo nedávno odcizeno jeho nové auto a tak musí cestovat za svými veterány většinou pěšky.