Česká armáda ušla dlouhou dvacetiletou cestu a je dnes symbolem demokracie a státní suverenity

Autor: miš, oha

Čtrnácté výročí vstupu České republiky do NATO a projekt 20 let Armády České republiky byla hlavní témata tiskové konference na ministerstvu obrany v úterý 12. března 2013.

První náměstek ministra obrany Vlastimil Picek připomněl cestu, po níž prošla česká armáda od svého vzniku až po současnost. Hned v úvodu také představil novou publikaci, kterou vydal k 20. výročí vzniku novodobé armády odbor komunikace a propagace, a jež mapuje nejdůležitější milníky spojené s budováním armády od roku 1993 po současnost.

Vlastimil Picek zopakoval primární úkoly české armády, k nimž patří nejen ochrana našeho svrchovaného území a pomoc místnímu obyvatelstvu při živelních katastrofách, ale také plnění závazků vůči Severoatlantické alianci.

„Určitě jste si všimli, že nový prezident republiky ve svém inauguračním projevu v bloku armáda uvedl, že bude podporovat činnost armády v rámci Integrovaného záchranného systému a také podporovat naši armádu v účasti v jednotlivých zahraničních operacích,“ uvedl první náměstek Vlastimil Picek. Zmínil se i o přání prezidenta navštívit české vojáky v Afghánistánu. „Jsem tomu velice rád, protože budeme moci vrchnímu veliteli ozbrojených sil ukázat činnost našich jednotek v zahraničí,“ dodal.

První náměstek ministra obrany zdůraznil, že čeští vojáci mají doma i ve světě velmi dobré renomé. V zahraničních misích, kde nabrali mnohé cenné zkušenosti, se vystřídalo za dvacet let existence novodobé armády téměř 25 tisíc vojáků a jen v misích KFOR to bylo 8 tisíc - stejně jako v posledních misích v Afghánistánu. Tam všude patřili a patří čeští vojáci k těm nejlepším a i podle hodnocení spojenců se dokonale vyrovnají vojákům ze zemí, které mají s bojovými operacemi mnohaleté zkušenosti. Velmi dobrého hodnocení dosahují naši vojáci i v mezinárodních štábech, kde jsou zcela rovnocennými partnery vojáků západního typu armád.

Práci českých vojáků chce ale ministerstvo více představit domácí veřejnosti. Proto také i v roce 20. výročí vzniku AČR pokračují úspěšné akce, k nimž bezesporu patří Den pozemního vojska Bahna, CIAF nebo ta nejnavštěvovanější - Dny NATO v Ostravě na mošnovském letišti jejíž součástí jsou Dny Vzdušných sil AČR. Své místo v popularizaci armády na veřejnosti má i projekt Týden s armádou. Tato akce letos pokračuje druhým rokem a vojáci se i s technikou lidem představí například v Plzni, Litoměřicích či Táboře. Armádu popularizují také sportovci z Armádního sportovního centra DUKLA. Jsou mezi nimi známí olympijští, světoví či republikoví šampióni, kteří vzorně reprezentují svou vlast v zahraničí.

„Chceme, aby veřejnost byla o činnosti armády náležitě informována, chceme také zvýšit povědomí o našich profesionálech a zároveň také motivovat a připravovat občany České republiky k plnění úkolů při možné obraně našeho státu. Tato obrana totiž nemůže být pouze záležitostí armády, ale je to záležitostí celé naší společnosti, což vychází z našich zákonů a z naší ústavy,“ řekl první náměstek ministra Vlastimil Picek.

14 let od vstupu do NATO: K českým vojákům si chodí pro radu Američané

Dvanáctý březen je také výročím vstupu do Severoatlantické aliance. Platným členem této organizace se Česká republika stala před čtrnácti lety, v roce 1999.

Vstupu do NATO, jenž měl podle náčelníka Generálního štábu AČR generálporučíka Petra Pavla obrovský význam nejen pro armádu, ale celou Českou republiku, předcházelo několik milníků, které směřování a podobu armády významně ovlivnily.

Tím prvním bylo rozdělení republiky 1. ledna 1993 a vznik Armády České republiky. Rozhodně prý tehdy nešlo jen o jakousi „administrativní záležitost“. „Pro armádu to znamenalo v průběhu tří měsíců přesunout oběma směry přes hranice více než 90 tisíc tun materiálu, rozdělit přes 200 tisíc vojáků včetně veškeré jejich evidence a celý proces uzavřít,“ zmínil Petr Pavel, který tuto událost zhodnotil jako mimořádnou logistickou operaci, jež je dodnes předmětem obdivu u koaličních partnerů.

Další milník představuje samotný vstup do NATO. Tehdy podle Pavla začal přerod českého vojska na armádu zcela jiného typu. Nejen přezbrojením na novou, moderní techniku, ale také mentálně. „Jsem rád, že za těch čtrnáct let k této změně myšlení došlo skutečně na všech úrovních. Všichni vojáci dnes jsou schopni uvažovat řečeno vojenskou terminologií na stejné vlnové délce jako naši dlouhodobí partneři v NATO,“ zdůraznil.

Armádu v pozitivním slova smyslu ovlivnilo také pořízení nové techniky. „(...) Činí nás (technika) schopnými spolupracovat efektivně s našimi partnery v NATO, měla za následek několikanásobné zvýšení účinnosti našich jednotek v operacích, a zároveň znamenala i zvýšení jejich ochrany,“ upozornil.

Na změny v armádě měla samozřejmě nezanedbatelný vliv i její profesionalizace. Ta byla podle Pavla správným krokem, který – i přes různé názory – přinesl nesrovnatelně víc kladů než záporů. Hlavním přínosem je princip kolektivní obrany. „V dnešní době, s dnešními zdroji už bychom nebyli schopni zajistit obranu ČR ze všech směrů jen vlastními silami,“ upozornil generál Petr Pavel. V této souvislosti zmínil závazek, k němuž se nejen ČR při svém vstupu do NATO zavázala – tedy vydávat na obranu alespoň dvě procenta HDP. Dnes toto pravidlo dodržují pouze tři země. „ČR měla v posledních pár letech poměrně strmý sestup této křivky a v letošním roce jsme na hranici 1,08 procenta HDP. Tento stav je dlouhodobě kritizován, a to nejen hlavními představiteli NATO. Je s tím spojeno varování, že dlouhodobě je tato situace neudržitelná a v globálním kontextu se nakonec obrátí proti nám,“ zdůraznil.

České členství v NATO současně znamenalo silný impulz k reformám a koncepčním změnám v armádě. Resort obrany přistoupil nejen na proces obranného plánování v NATO, ale také na procesy výcviku, hodnocení výcviku, nasazení v operacích a zpětného hodnocení tohoto nasazení. „Zároveň jsme se zapojili do aliančních systémů – ať už včasné výstrahy a varování AWACS nebo integrované ochrany vzdušného prostoru NATINADS. Zapojili jsme se také do činností aliančních agentur a využíváme v plné míře sdílení informací a zkušeností,“ uvedl náčelník Generálního štábu AČR.

V neposlední řadě znamená pro českou armádu členství v NATO účast v operacích. Pod hlavičkou Aliance se naši vojáci zapojili například od misí na Balkáně, v Iráku, Kuvajtu, v Pobaltí, kde střežili vzdušný prostor a samozřejmě v Afghánistánu. Působení v této zemi mělo na české vojáky velice pozitivní dopad na mnoha úrovních – od materiálního vybavení až po nabyté zkušenosti, z nichž čerpají i koaliční partneři. Podle náčelníka Generálního štábu AČR je například zajímavé, že zatímco v počátku operace Češi k americkým vojákům vzhlíželi jako k téměř nedostižnému vzoru, v poslední době se situace obrátila. „Američané, kteří byli v Afghánistánu poprvé nebo podruhé si chodili pro zkušenosti za našimi vojáky a častokrát jim to i zachránilo život.“