Historici: Kniha je svým způsobem unikát

Jiří Rajlich: Kniha vznikala zhruba rok a půl, což je poměrně šibeniční termín. Víme, jak se dělají biografické slovníky podobného rozsahu na jiných pracovištích – tam jsou týmy dvaceti lidí i více početnější. Práce trvá třeba i deset let a občas se stává, že publikace nakonec ani nevyjde. My jsme ji tvořili v méně početném kolektivu.

Miloslav Čaplovič: Myšlenka k napsání knihy je už staršího data, někdy z roku 1994, bylo to ještě za starého vedení VHÚ v Praze. Po změně vedení jsme se sešli vlastně jako spolužáci – kolegové, věkově blízko sebe. Někdy v červnu před dvěma lety jsme definitivně rozhodli, že knihu napíšeme a vydáme k 60. výročí osvobození.

Jiří Rajlich: Samozřejmě, že jsme představu měli. Hledisek, podle nichž jsme se řídili, co by tam asi mělo být, bylo víc – jak po kvalitativní, tak po kvantitativní stránce. Bylo třeba rozhodnout o celkovém počtu hesel, aby rozsah publikace neúměrně nevzrostl. Byla tu také otázka vzájemného poměru slovenských a českých hesel. Zvolili jsme nejjednodušší cestu kopírující vzájemný poměr obyvatelstva, tedy zhruba dva ku jedné. Výběr osobností byl většinou dán návrhy národních vojenských historických ústavů. Ty byly potom zpravidla i zpracovateli.

Pokud jde o kvalitativní kritéria, tak jsme nemohli opomenout generalitu a vyšší důstojníky, kteří měli klíčový vliv na formování a fungování československého odboje, ať domácího či zahraničního a nemohli jsme opominout významné vojáky, kteří se vyznamenali na frontách.

Ale kdybychom tam zařadili jen tyto dvě kategorie lidí, tak by ten výběr působil příliš schématicky. Prostě by byly opomenuty určité kategorie vojáků, u nichž je jejich bojová úspěšnost špatně kvantifikovatelná. Můžete dobře kvantifikovat úspěchy u letců, parašutistů i tankistů, ale nikoliv už u dělostřelců, spojařů, lékařů, ošetřovatelek. Proto jsme je nechtěli opomenout, proto jsme tam dali i vybrané reprezentanty těchto vojenských odborností. Možná, že nejsou nejslavnější, ale je třeba, aby tam byli, aby ten konečný výběr byl co nejvíce reprezentativní.

Miloslav Čaplovič: Pokud bych hovořil o biografických slovnících, které vycházely dosud, tak považuji tuto publikaci za obrovský posun v poznání osobností, o kterých se málo nebo vůbec nevědělo. Posun vidím také v tom, že autoři prostudovali nejen archivy vojenské, ale navštívili také archivy ministerstva vnitra, kde se dozvěděli osudy lidí po roce 1948.

Museli jsme navštívit také různé krajské archivy, matriky atd. Řadu údajů jsme sháněli velice těžce, někteří například zemřeli v zahraničí a tak dále. Je to ale začátek cesty, jak bychom mohli dál prohlubovat naše poznání. Co ale vím, je to, že existuje řada edic, ve kterých jsou tito lidé, tyto osobnosti málo či neobjektivně popsány, zvlášť v publikacích vydaných do roku 1989.

Jiří Rajlich: Nám stál trochu v cestě rigidně uplatňovaný zákon o osobních údajích. My jsme žádali některé údaje od ministerstva vnitra – například data a místa úmrtí. Ministerstvo vnitra nám nevyšlo vstříc právě s odkazem na tento zákon. Myslím si, že takovýto výklad zákona je spíše ke škodě věci. Tyto biografické údaje neslouží vůbec k žádnému marketingovému shromažďování osobních údajů, ale jde o publikaci, kterou vydává státní správa a která vyzdvihuje zásluhy a hrdinství konkrétních lidí.

Jiří Rajlich: Já bych nemluvil o druhém dílu, ale máme přinejmenším dost materiálu na to, abychom například za pět let vydali druhé, opravené, doplněné a rozšířené vydání. Protože to poznání se posunuje čím dál tím dál.

Miloslav Čaplovič: Objevilo se v něm kolem šesti set osobností v poměru dva ku jedné. Je to sice šest set osobností, ale těch bezejmenných, o kterých stále ještě mnoho nevíme, bylo mnohem víc. Takže jak říkal kolega Rajlich, v doplněném vydání se objeví jména nová, ale také budou upraveny a doplněny údaje u těch, kteří ve slovníku již jsou.

Jiří Rajlich: Jmen můžeme řici celou řadu. Z vrcholné generality můžeme vypíchnout generály Věsta, Bílého, Homolu, Goliána - to pokud jde o ty špičky. Pak jsou samozřejmě ti nezpochybnitelní hrdinové, kteří se vyznamenali přímo na frontách, ať už jde o kapitána Jaroše, kapitána Nálepku a další.

Miloslav Čaplovič: Jsou tam osobnosti, které nepatřily k vysokým důstojníkům. Konkrétně mohu jmenovat Miroslava Iringha, který byl jedním ze Slováků účastnících se Varšavského povstání. A jsou zde také lidé, kteří po roce 1948 emigrovali, byli úplně vymazáni z dějin, lidé, kteří byli perzekuováni režimem či popraveni.

Jiří Rajlich: Kniha je dvojjazyčná. Osobnosti české jsou napsány česky, slovenské slovensky.